Vernisáž výstavy Františka Bukeše: Měsíc

Do 27.3.2020 bude v Café Jericho, Opatovická 26, Praha 1, přístupná zajímavá výstava velkoformátových obrazů Františka Bukeše: Měsíc.

Průvodní text Jiřího Macha k výstavě:

Koncept výstavy obrazů Františka Bukeše je inspirovaný názvem ‚Café Jericho‘. Jméno starověkého města Jericha je pravděpodobně odvozeno z hebrejského výrazu pro Měsíc, jelikož město bylo starým centrem uctívání lunárních božstev.

František si při volbě obrazů pohrává s měsíční symbolikou. Až na několik výjimek se jedná o obrazy s velmi střízlivou barevností pohybující se zejména na škále mezi černou a bílou. Některé obrazy se přímo váží k tématice Měsíce – Luník (2017), Zrcadlení (2019), Úplněk (2014) a svým způsobem i Žluťák / Démon alkohol (2014-2015). Uchopují Měsíc v různých souvislostech – od polohy meditační, přes aktivitou nabitý úplněk po apokalyptický rudý měsíc a kompozice evokující blížící se katastrofu z Trierova filmu Melancholie. Kruh – základní tvar objevující se na obrazech se jednou vlamuje do světa a jeho přítomnost nevěstí nic dobrého, jindy odkazuje na dokonalost, ke které se lze vztahovat a ve které má smysl hledat ukotvení, případně k Zenovému kruhu jako geometrické interpretaci smyslu duchovní cesty.

Jiným obrazům nabízí spojení se symbolikou Měsíce nové cesty interpretace. Mám na mysli zejména nejstarší díla zastoupená na výstavě, kterými jsou dvě ‚sprcháže‘ z konce osmdesátých let. Představují Františkovu tvorbu z doby, kdy se intenzivně věnoval experimentování s netradičními technikami a materiály. Při práci na nich autor ponechává prostor výtvarné náhodě a stává se pouze jejím iniciátorem a nástrojem. Doslova vyplavované obsahy jsou velmi intenzivní a velmi osobní. Sama technika – vymývání černé tuše – evokuje narušování temnoty světlem. To nemusí být nijak zvlášť intenzivní, aby v náznaku odhalilo to podstatné.

Měsíční světlo je odrazem jiného, Měsíc sám není jeho zdrojem. Tato prostá skutečnost může být rozvíjena při setkání s obrazem. Co je obraz? Odraz, otisk, odlesk autorova záměru? Odkaz ke skutečnosti za obrazem samým? V měsíčním světle naše vidění i barvy fungují poněkud odlišně. V měsíčním světle se ocitáme na hranici tušeného. Podobné situaci jsme vystaveni před obrazy na hranici abstrakce.

Barevností do výstavy zapadají dva obrazy z roku 2018 s Kafkovskou tematikou – diptych Proměna a Kafkárna. Děsivost proměny obyčejného úředníka Řehoře Samsy můžeme vnímat v nasvícení světlem potlačujícím barvy i tvary. Je před námi náznak lidské postavy, nebo již netvora budícího hrůzu? Něco se děje, vše je v procesu… Při setkání s obrazem Kafkárna prožíváme nejistotu. Nacházím se v Zámku, Procesu, před vstupem do Zákona? Labyrint hroutících se perspektiv s náznakem tváře jeho vysmívajícího se strůjce. Není cesty a není úniku… Zbývá jen pochybnost…

V tvorbě Františka Bukeše je často přítomné téma vztahu mužského a ženského principu. Odvěký svár i splynutí. Symbol Měsíce se pro toto téma ukazuje jako velice příhodný. Měsíc, nebo Luna? Usír, nebo Seléné? Opět jsme u prostého kruhu, kde počátek je zároveň koncem…

Symbol kruhu – v cyklických fázích ubývající a znovu se objevující měsíční kotouče odkazuje i ke druhé důležité linii procházející napříč Františkovou tvorbou. Tou je hledání pevného bodu, vertikály kotvící prožívanou skutečnost. Rytmus měsíčních fází s pravidelným střídáním světla a temnoty může být cestou. Není třeba ji racionálně uchopit. Možná stačí přitakat a plynout.

Jiří Mach