Vernisáž výstavy František Kysela a Smetanovy opery

Do 29.2.2016 bude v Muzeu Bedřicha Smetany Národního Muzea, Novotného lávka 1, Praha 1, přístupná zajímavá výstava František Kysela a Smetanovy opery.

Národní muzeum představuje kolekci smetanovských scénografií na nové výstavě František Kysela a Smetanovy opery v Muzeu Bedřicha Smetany. Ojedinělý soubor Kyselových scénických a kostýmních návrhů k osmi Smetanovým operám, které Národní divadlo uvedlo v rámci oslav stého výročí narození Bedřicha Smetany v roce 1924, je k vidění od 24. června 2015. Na slavnostním zahájení výstavy v úterý 23. června 2015 vystoupili absolventi pěveckého oddělení Pražské konzervatoře.

Oslavy stého výročí narození Bedřicha Smetany v roce 1924 byly projevem úcty národa ke svému géniu a souvisely i s vlastenectvím počátečního období první republiky. Jubileum se nepřehlédnutelně zapsalo do celorepublikového kulturního dění, neboť oslavné akce zasahovaly do všech oborů umění a byly završením dosavadního celonárodního uznání Smetanovu odkazu. Největší pozornost se upínala k jádru oslav – slavnostnímu cyklu v Národním divadle, v němž mezi 23. dubnem a 12. květnem zazněly v chronologickém pořadí všechny Smetanovy opery. Zmíněnou posloupnost nedodržela jen opera Libuše, jejíž premiérou 12. května 1924, v den čtyřicátého výročí skladatelova úmrtí, slavnostní cyklus vrcholil. Inscenace byly dílem tvůrčí trojice Otakar Ostrčil – Ferdinand Pujman – František Kysela a iniciovaly moderní spolupráci dirigenta, režiséra a výtvarníka, při níž všechny složky tvořivě spolupracují, a jedna ovlivňuje druhou.
Výstava představuje unikátní celek scénických a kostýmních návrhů Františka Kysely (1881 – 1941) k osmi Smetanovým operám. Jako jediný výtvarník v dějinách Národního divadla získal možnost vytvořit takto rozsáhlý a celistvý výtvarný projekt. „Vystavovaný soubor návrhů otvírá jedinečnou možnost k pochopení vzniku moderní smetanovské scénografie. Vypovídá o vývoji jevištního výtvarnictví v počáteční etapě samostatné Československé republiky a je dodnes pro mnoho následujících výtvarníků základem a inspirací ve scénování Smetanových oper,“ dodala kurátorka Muzea Bedřicha Smetany a autorka výstavy Kateřina Viktorová. Nová krátkodobá výstava Národního muzea prezentuje tyto unikáty poprvé jako ucelený soubor.

CV Františka Kysely z Wikipedie:

František Kysela (4. září 1881 Kouřim – 20. února 1941 Praha) byl český malíř, grafik a průmyslový a scénický výtvarník a pedagog.

V letech 1900–1904 a 1905–1908 studoval na pražské UPŠ u Karla Vítězslava Maška, mezi lety 1904–1905 na AVU tamtéž u Hanuše Schwaigera. Absolvoval studijní cesty do Německa, Francie, Itálie, Holandska a Anglie. V roce 1913 se stal pedagogem UPŠ v Praze, v roce 1917 profesorem, od roku 1921 zde vedl nově založenou speciální školu pro užitou grafiku, v letech 1924–1926 a 1930–1932 působil v pozici rektora.

František Kysela byl nejen malířem, ale především všestranným výtvarníkem. Většina jeho prací spadá do období stylu art deco. Spolupracoval často s architekty Pavlem Janákem a Josefem Gočárem zejména na návrzích výmalby interiérů. Navrhoval textilie, koberce a gobelíny; realizaci zajišťovala textilní výtvarnice Marie Hoppe-Teinitzerová ve svých dílnách v Jindřichově Hradci.

Navrhoval také šperky a dekor ozdobných i užitných předmětů. Byl zakládajícím členem sdružení výtvarníků Artěl (1908–1934), jehož členové se podle stanov sdružení snažili „bojovat proti tovární šabloně“ a „vzkřísit vkus v denním životě“. Příkladem může být návrh číše z broušeného, řezaného a rytého skla, kterou realizovali J. a L. Lobmeyr, Kamenický Šenov (1928) nebo návrh dekoru keramické dózy Pavla Janáka, jejíž realizace provedli Rydl a Thon, Svijany-Podolí (1915) ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.

Byl členem Artělu, SVU Mánes, Osmy, Skupiny, spoluzaložil Svaz českého díla (1914). Spolupracoval s Janem Kotěrou na výmalbě interiérů kavárny Arco (1907), vytvořil návrhy vitráží pro katedrálu svatého Víta v Praze (1921–1936), bytový i šatový textil, tapiserie. Navrhl reprezentační prostor UPŠ na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži (1925). Věnoval se užité grafice, navrhoval exlibris, obchodní značky, diplomy, bankovky, poštovní známky. Patřil mezi nejvýraznější tvůrce plakátů. Významné jsou též Kyselovy knižní úpravy (typo­ grafie, ilustrace, knižní vazby), pro které mu byly výraznou inspirací renesanční tisky a středověké dřevoryty. Zabýval se i návrhy písma, žádný se však nedochoval.

V roce 1914 se podílel jako výtvarník pohostinsky na inscenaci hry Viktora Dyka Zmoudření dona Quijota (režie F.Zavřel) ve Vinohradském divadle. Další jeho divadelní tvorba se zaměřila především na jevištní a kostýmní návrhy pro operu (Vinohradské divadlo, Národní divadlo). Zde úzce spolupracoval především s Otakarem Ostrčilem a režisérem Ferdinandem Pujmanem při realizaci smetanovského cyklu oper a později děl A.Dvořáka a J.B.Foerstra. Byl autorem celkem 41 realizovaných scénických a kostýmních výprav. Zemřel 20. února 1941 po těžkém záchvatu mozkové mrtvice. Jeho žena a syn se za druhé světové války aktivně zapojili do odboje, oba zahynuli v koncentračním táboře Osvětim.