Vernisáž výstavy francouzských malířů Laury Redouté a Jacquese Métaireaua: Od Kafky po Kunderu

Do 31. 8. 2022 bude v café AdAstra, Podskalská 8, Praha 2, přístupná velmi zajímavá výstava francouzských malířů Laury Redouté a Jacquese Métaireaua: Od Kafky po Kunderu.

Laura REDOUTÉ

Jako neoexpresionistka se snažím o živý a osvobozující přístup. Barvou a její intenzitou, tahy někdy rozmazanými a jindy přesnými se snažím různým způsobem vyjádřit to, co je nevyslovitelné a naznačit směšnost lidství.

Když jsem si jako mladší nebyla jistá, jaký smysl má naše existence, našla jsem najednou jakési uklidnění v díle Milana Kundery. Kniha Nesnesitelná lehkost bytí se pro mě stala jakýmsi vnitřním oknem.

Nacházela jsem útočiště v prázdnotě tím způsobem, že jsem se do ní zcela ponořila.

O něco později jsem objevila Franze Kafku a jeho smysl pro nevyslovené, pro absurditu, kdy se člověk ocitá v pasti, mi ukázal další stránku oné prázdnoty.

Je zcela přirozené, že jsem souhlasila, že se přidám k Jacquesovi a vystavím svá díla volně inspirovaná otázkami objevujícími se zejména v Nesnesitelné lehkosti bytí, Směšných láskách, Knize smíchu a zapomnění, Zámku…

Mezi přetvářkou a neustále se měnící realitou se nacházejí rozmanité portréty zachycující ono neuchopitelné lidství určované dobou, kontextem a životními okolnostmi.

Jacques MÉTAIREAU: Od Franze Kafky po Milana Kunderu: Alchymisté bolesti

Tímto záhadným názvem jsme neměli v úmyslu stavět do kontrastu poruchu smyslů a rozsah dvou myslí osvobozených od jakýchkoliv omezení. Pro tuto výstavu jsme se společně s Laurou Redouté snažili zachytit tu nejsvobodnější a nejuvolněnější představivost, abychom potlačili mlhu každodennosti.

Kafku a Kunderu spojují velmi těsné vazby: jde o spisovatele, kteří se připojili k univerzální literatuře navazující na Goetheho. Pojí je také společný stát Československo 20. století.

Kafka byl u zrodu tohoto státu, zatímco Kundera viděl jeho zánik. Tito dva autoři jako by patřili do zcela odlišných vesmírů, dělí je však sotva dvě generace: Kafka zemřel v roce 1924, Kundera se narodil v roce 1929 (1. dubna oslavil své 93. narozeniny).

Takto se Kundera vyjadřuje k dílu Franze Kafky: „Dřímající imaginaci 19. století náhle probudil Franz Kafka, který dosáhl toho, o co po něm usilovali surrealisté, aniž by toho skutečně dosáhli: splynutí snu a reality. Kafka znamená především obrovskou revoluci v estetickém vnímání, umělecký zázrak. Viděl to, co nikdo jiný nedokázal vidět: nejen vliv byrokratického aparátu na člověka, na jeho stav a na jeho budoucnost, ale také poetickou virtualitu obsaženou v přízračném charakteru zvyku.”

Stejně jako Kafka i Kundera vždy čelil dvěma antagonistickým přístupům, soumračnému vyprávění a nejúpornějším úzkostem.

Román Nesnesitelná lehkost bytí by býval mohl stejně jako většinu děl Milana Kundery napsat Franz Kafka: v dílech obou autorů je patrné, že se lidský život odehrává jen jednou a nikdy si nebudeme moci ověřit, že jsme ho žili správně. Náš život je jen takový náčrtek. Ani náčrtek není to správné slovo, protože náčrtek je vždy nastínění čehosi… Důležitou roli zde hraje důsledek. Autor v tomto díle studuje nietzscheovský mýtus o věčném návratu. A jelikož je život jedinečný, neopakuje se, a není proto možné napravit své chyby, žije ho člověk raději v lehkosti, bez jakýchkoliv povinností.

Žert, román vydaný v Praze v roce 1967, spadá do období počátku Pražského jara. Pojednává o hvězdě komunistické strany, jež kvůli jednomu žertu přestala zářit…

Směšné lásky a jejich milostný cynismus, Svátek bezvýznamnosti, jásavá kniha o absurditě, o Stalinově idiocii a o schopnosti pupku umět myslet, kde se mísí smích a tragédie… Strhující, průzračná i zoufalá. V konečném důsledku plodí smrtelnou nudu, nepochybně cíl sám o sobě, moudrost obsaženou v erotice, toleranci k opakování… Bezvýznamnost nesmrtelnosti.

Proměna, Proces, Zámek, Dopis otci, Amerika, Verdikt, Umělec hladu… existencialismus a odpovědnost jednotlivce, což jsou témata románů Franze Kafky, by bývaly mohly vyjít z plodného lůna a ze vzpurného, přemýšlivého a ztrápeného ducha Milana Kundery.

To, co tyto dva autory inspirovalo, je podle Laury především samota a putování. Obtížnost najít shodu mezi velkým příběhem, malým příběhem a emocemi, které pociťuje každá duše.

Podle mě to tkví v nostalgii velkého prostoru, v němž se pohybuji už téměř 40 let, a dále také v četbě, vyjadřování a lidském prostupování tvorby těchto dvou pražských géniů.

Forma se stala naučeným omezením, jedovatým a pronikavým nápojem způsobujícím závratě.

Právě v tomto intelektuálním kontextu se rodí naše kresby a malby. Jako by nás chtěly přesvědčit o snovém významu obrazu.

Vystavovat tady v Praze pro mě znamená nejen potěšení, ale také opojení pýchou a melancholickou moudrost.

Jacques MÉTAIREAU

(Výstava Laury Redouté a Jacquese Métaireaua: Od Franze Kafky po Milana Kunderu, Café AdAstra, Praha)