Vernisáž výstavy fotografií ŠMAHEL: Hranice bezpečí

Do 31. 8. 2026 je v Czech Photo Centre, Na Zlatě 1 (vchod ze Seydlerovy ulice), přímo u metra Nové Butovice na Praze 5, přístupná velmi zajímavá a silná výstava ŠMAHEL: Hranice bezpečí.

Autor 50 let nevystavoval. Znovu naplno fotí od roku 2022, po 20 letech odmlky.

Kde hledat HRANICE BEZPEČÍ?

„Celý život všichni hledáme svou hranici bezpečí. Někdy ji vědomě překračujeme sem a tam. Jindy naopak hodně úzkostí jen předstíráme a nechceme být odhaleni. Myslím, že pocity ohrožení a nejistoty jsou dnes obzvlášť aktuální. A tak jsem se pokusil tu neuchopitelnou linku mezi banalitou a dramatem vyjádřit fotografií, často z neobvyklých prostředí,“ vysvětluje fotograf a publicista Šmahel

Šmahel (75), vlastním jménem Jan Mach, jako fotograf posbíral různé studentské ceny a při studiích humanitního zaměření ho živila divadelní fotografie stejně jako zametání ulic nebo brigády v cihelně. „Po škole už tolik dalších fotek na výstavu nebylo,“ říká. Pobýval na vysokých stupních společenského žebříčku a ocitl se i na samém dnu. Jako novinář poznal důvěrně několik válek, ale ne jako fotograf. Považuje se za kosmopolitu, ale už dlouho žije hlavně v Praze. V jeho žilách koluje česká, německá, židovská a romská krev.

Fotograf Šmahel vstupuje s kamerou mezi mladé hrdiny anime a cosplayů a s tím do světa jejich vnitřních nejistot. Zajímají ho LGBT+ lidé i ti, kdo si nejsou jisti svou pohlavní orientací, stejně jako uživatelé drog, ale i soukromé nudistické komunity, těla žen poznamenaná porody, domácí nahota, exploze emocí při odvážných tancích i černý humor.

„Pro výstavu jsem použil hlavně dokument, ale také reportáž, stylizovanou fotku a do knihy dokonce záběry z divadla a nechal ty jednotlivé příběhy, ať se prolínají.“

Historička a teoretička fotografie Daniela Mrázková, zakladatelka soutěže Czech Press Photo a fotograf Jaroslav Kučera jsou ti, kdo Šmahela „znovuobjevili“. V úvodu obsáhlé dvojjazyčné knihy, která představuje přes 200 Šmahelových fotografií, vydané u příležitosti výstavy v Czech Photo Centre, Mrázková píše:

„Znalost a výběr konkrétního prostředí, osob, záběrových okamžiků, významotvorná kompozice, nakládání se světlem, ale především – osobní přístup, interpretace… Na tom všem závisí síla jeho výpovědi. Téměř se nechce věřit tvrzení, že Šmahel se po celou řadu let fotografii plně nevěnoval. Obrazová kvalita jeho snímků je působivá. Jejich svědectví je plné citu a soucitu. Dobře ví, jak jsou bytosti před objektivem jeho kamery vzdor svým mimikrům psychicky křehké. Plné úzkostí, nejistot a touhy po bezpečí.“

Partneři výstavy HRANICE BEZPEČÍ

V převleku za dobrého démona z japonského animovaného filmu či naopak bez jakéhokoli oblečení u Starého Labe – i tak dochází k hledání pocitu bezpečí a osobní komfortní zóny. Pro některé účastníky Šmahelova projektu mělo vystupování před jeho kamerou i terapeutický účinek – dostavil se pocit vlastního sebehodnocení a platnosti v odcizeném světě.

Anime Coffee
Jako terapeutickou vnímá spolupráci se Šmahelem také rapperka Playstation Princess – vedoucí osobnost pražského centra alternativních kultur Anime Coffee: „Plánem bylo soustředit pod jednou střechou přívržence nejrůznějších subkultur, kteří se často bez cíle potulují Prahou… Kolikrát hrozilo a hrozí, že na ulici vyvolají rvačku, jen co zahlédnou jeden druhého, aniž by si dokázali uvědomit, že vlastně plují rozbouřeným světem na stejné lodi s názvem Bez lásky. Fotograf je rychle prokoukl a Anime Coffee jim i jemu nabídlo svou náruč. Proč by nám mělo vadit, že je o tolik let starší? Víte, jak ho oslovujeme? Tati… Od první chvíle jsme věděli, že nám rozumí jako nikdo.“

www.czechphoto.org