Vernisáž výstavy Fenomén Codex gigas

Do 26.11.2017 se v části prostor Křížové chodby Karolina Univerzity Karlovy, Ovocný trh 3, Praha 1, koná zajímavá výstava Fenomén Codex gigas. Otevřeno: denně 10 -18.

Výstava v Křížové chodbě Karolina vypráví o tajemství největší rukopisné knihy světa a jejím putováním prostorem a časem. Pořádá ji Společnost přátel České Bible ve spolupráci s Univerzitou Karlovou v Praze.

Codex gigas je největší rukopisná kniha (kodex) světa. Byla pravděpodobně napsána počátkem 13. století v podlažickém klášteře v Podlažicích u Chrudimi. Bývá označována latinsko-řecky Codex gigas (v překladu „Obrovská kniha“), počeštěně Kodex gigas, nebo podle výjimečného vyobrazení ďábla také jako Ďáblova bible. Záměrem autora bylo shrnout veškeré vědění do jediného díla, vytvořit jakousi „knihovnu v jediné knize“.

Codex gigas je svázán v dřevěných deskách potažených světlou kůží, opatřených kovovým zdobením. Rozměr desek je 920×505×220 mm. Původně obsahoval 320 pergamenových listů (tj. 640 stran) o velikosti 890×490 mm. Osm listů bylo vyříznuto, není známo kdy, kým a proč. Odstraněné listy pravděpodobně obsahovaly řeholní pravidla benediktinského řádu. Hmotnost celého kodexu je 75 kg, na výrobu potřebného pergamenu byly spotřebovány kůže 160 oslů.

Kodex patrně vznikl v klášteře Podlažice u Chrudimi. Záznamy v kodexu končí rokem 1229. V roce 1245 byl kodex zastaven cisterciáckému klášteru v Sedlci. Pavel Bavor z Nečtin (1290 až 1332) jej roku 1295 odkoupil pro břevnovský klášter. V letech 1477–1593 se kodex nacházel v klášteře v Broumově. V březnu 1594 byl převezen do Prahy, kde se stal součástí sbírky císaře Rudolfa II.

Na konci třicetileté války, v roce 1648, se švédské armádě podařil nečekaný přepad Prahy (dobyli však pouze levobřežní část), při němž ukořistili poklady veliké hodnoty – mimo jiné i obsah Rudolfovy kunstkomory, jež byla odvezena do Stockholmu. Rukopis je od té doby uložen v Královské knihovně ve Stockholmu a přes opakované snahy se nepodařilo získat jej od Švédska zpět. Nedaleko místa svého vzniku, v expozici Městského muzea v Chrasti je připomenut alespoň maketou. Od září 2007 do března 2008 byl zapůjčen na výstavu v pražském Klementinu.

Celý rukopis je napsán latinsky. Jeho obsahem je větší množství různých textů, které lze rozdělit do desíti skupin:

text bible v latinském překladu (Starý a Nový zákon) v poněkud jiné podobě, než jsme zvyklí z moderních překladů (pořadí jednotlivých knih je poněkud jiné, jsou zde obsaženy i deuterokanonické texty jako např. kniha Báruch)
Josephus Flavius – oba jeho spisy z oblasti historie – tj. Židovské starožitnosti a Židovská válka
Isidor ze Sevilly – kopie jeho monumentální encyklopedie zvané Etymologie
několik drobnějších spisů s lékařskou tematikou, podle kterých se v této době vyučovala medicína a které souvisí především s činností tzv. salernské lékařské školy – například:
úvod (Isagoge) do lékařské problematiky, který je vlastně latinským překladem spisu Masá’il fi t-tibb arabského učence Hunajna ibn Isháqa (9. stol.), který přeložil Konstantin Afričan v 11. století
Liber de oculis – tj. spisek oftalmologický od stejného autora přeložený stejným překladatelem
vyznání hříchů
obranná zaklínadla pro vyhánění démonů (strany na zčernalém pergamenu)
Kosmova kronika česká
kalendář s nekrologiem, seznam bratří podlažického kláštera
strana s hlaholskou a cyrilskou abecedou
dalších padesát drobných poznámek, které byly do kodexu zapsány dodatečně ještě během středověku ale i později
Kodex obsahuje iluminace červené, modré, žluté, zelené a zlaté barvy, iniciály jsou velmi bohaté, často přes celou výši stránky. Značně poutavé jsou spirálovitě zdobené vzory, z nichž vyrůstají různé květinové výhonky. Stylově se jedná o klasickou ukázku románského knižního malířství. Na celém díle fascinuje jeho jednota, ráz písma je beze změny téměř v celém rozsahu, bez vlivu stárnutí písaře, nemocí, počasí či nálad, jako kdyby celá kniha byla skutečně sepsána během velmi krátké doby.

Na listu označovaném číslem 289 (podle serveru Manuscriptorium.com) či 290 (podle stránek Švédské národní knihovny) je na jinak prázdné stránce naprosto unikátní vyobrazení ďábla, o velikosti skoro 50 cm. Několik předchozích listů je napsáno na zčernalém pergamenu a má charakter velmi ponurý, hodně odlišný od celého zbytku kodexu.

Podle legendy v klášteře žil mnich, který zhřešil. V roce 1212 se vydal spolu s královskou výpravou Přemysla Otakara I. do Basileje, aby od Fridricha II. přijal Zlatou bulu sicilskou. Tam se seznámil s jedním tajemným mágem, Michaelem Scottem. Ten ho údajně zasvětil do temné magie a uctívání Satana. Po jeho návratu do Podlažic se ale o jeho satanistických rituálech dozvěděl opat a aby se vyhnul přísnému trestu zazdění za živa, slíbil, že napíše za jedinou noc největší knihu, obsahující všechny vědomosti světa. Dostal veškerý potřebný materiál a pustil se do díla. O půlnoci mu bylo jasné, že úkol nemůže zvládnout, a zaprodal svoji duši ďáblu. Ten za něj celé veledílo sepsal, biblické pasáže ovšem s velkým sebezapřením, odporem a nechutí. Je zajímavé, že kniha obsahuje také řadu zaklínadel, např. pro vyléčení, vypátrání zloděje apod., ale ne pro vymítání ďábla, ačkoli Benediktinský řád exorcismus prováděl. Mnich pouze z vděčnosti přidal ďáblův obrázek, který je na straně 290 a vyobrazuje ho zde opravdu netradičně.

I přes tuto legendu o svém sepsání se Codex gigas dlouho užíval, četl a studoval různými učenci a nebyl nikdy předmětem šetření inkvizice.

Legenda i kodex hrají podstatnou roli ve filmu Ďáblova lest.