Vernisáž výstavy Experiment – Boudníkova klika

‚Experiment – Boudníkova klika‘ je skupinovou výstavou autorů (Matěj Hrbek, Tomáš Hrubiš, Iva Krupicová, Eduardo Lara, Zuzana Růžičková), jejichž doménou jsou práce na papíře. Pro všechny umělce jsou specifické experimentální přístupy, které hrají klíčovou roli v jejich praxi. Pro potvrzení zásadní důležitosti experimentu je za mnohé možné zmínit amerického filozofa Johna Deweyho, jenž zdůrazňoval praktický význam odvážných inovací, které považoval za významný prostředek stylových změn a důležitý nástroj při řešení výtvarných problémů. Experiment výrazně podněcuje inspirativní kreativitu, čímž vytváří prostor pro originální tvorbu. Zároveň prostřednictvím experimentování lze testovat limity a rozšiřovat možnosti technik s nečekanými a překvapivými výsledky. Dovoluje vidět svět z nových perspektiv a posouvá k dílům s hlubším významem a smyslem. V grafice a kresbě odhaluje vlastní styl a stejně jako v kontextu modernistických východisek posouvá hranice technik, jež jsou v České republice stále opomíjené. Umožňuje umělcům lépe porozumět tomu, jak jejich díla komunikují s diváky. Tím se zvyšuje účinnost vizuálního sdělení a interakce s publikem.

Podtitul poukazuje na průkopníka české moderní grafiky Vladimíra Boudníka, který v jedné z hal Pragovky tvořil a s Vysočany byl bytostně spojen jak pracovně, tak umělecky. Expozice je koncipována jako expozice přátel, kde každý z autorů představuje aktuální tvorbu. Důležitým bodem je i performativní stěna, kde vznikla kolektivní práce umělců, přičemž se očekává participace návštěvníků během výstavy.

 

Vystavující sdílejí fascinaci grafickými technikami, které se nově snaží rozvíjet. Pro každého z nich je také charakteristický specifický znak a originální výtvarný jazyk. Zuzaně Růžičkové, Ivě Krupicové a Tomáši Hrubišovi je blízká tvorba s fragilním vyzněním. Pro ně je důležitá samotná hmotná podstata materiálu, která tvoří integrální součást jejich práce. Pevné formy se fragmentují do subtilních projevů a odrážejí efemérní povahu naší současné zkušenosti. Zkoumají obtížně uchopitelný vliv na přítomný okamžik. Umění je zde médiem neznepokojivé katarze, prostřednictvím níž se vytváří pocit klidu formou atmosférických abstraktních kompozic, které jsou fyzickou reprezentací nehmotných zážitků vhodných k zamyšlení i meditaci. Formou experimentu proměňují známé do neznámého (gázotisky Zuzany Růžičkové), neočekávaným způsobem monumentalizují křehké formy (knihy Ivy Krupicové) nebo zapojují zvukové a hudební prvky jako Tomáš Hrubiš.

 

Neméně originální pohled nabízí Matěj Hrbek a Eduardo Lara, kteří upřednostňují perceptuální vyjádření. Kompozice Matěje Hrbka jsou zajímavou směsí magie, sci-fi a gotického romantismu. Jeho poznávacím znamením je kresba pastelkami, což s ohledem na jejich umělecký status, je sám o sobě zásadně sebevědomý počin. Náměty s mnohdy groteskním vyzněním vyvolávají ten zvláštní pocit tajemna, který je blízký i Eduardu Larovi u nějž rezonují dokonale zvládnuté tradiční techniky souznící s náměty mnohdy sociálního charakteru. Velmi zajímavé jsou například jeho práce s Braillovým písmem, které mohou pro neznalého diváka působit jako standardní geometrická abstrakce.

 

Samotná podstata děl vystavených autorů vyžaduje zvýšenou pozornost, neboť skrývá svou vlastní esenci jak v materiálu, tak v hlubších námětech, které se ani nemohou schovávat za povrchním dojmem. Práce nejsou pouze vizuální, nýbrž vyžadují divákovu otevřenost a trpělivost pro odhalení skrytých vrstev výtvarného sdělení.