Vernisáž výstavy Dominika Slavická: Metamorfózou

Autorská výstava čerstvé absolventky ateliéru Grafika I. na AVU v Praze, věnující se tématu současné enviromentální krize, kterou autorka pojímá v širším kontextu, jako krizi našeho vztahu k planetě. Řešením podle ní nemůže být nějaký technologický zázrak, neboť ten neodstraní její příčiny, ale hluboký duchovní přerod lidstva. První částí cyklu je socha Černé Madony – magický symbol, který v sobě uchovává kontinuitu sahající až ke kultům bohyně Isidy a Matky Země. Druhou představuje autorská kniha obsahující textovou a obrazovou složku, jež jsou navzájem těsně provázané. V její první části se zabývá tématy souvisejícími s uvědoměním si současného stavu, jako je prozření, žal a pokání. V druhé navazuje pozitivním hledáním naděje, spočívajícím v návratu k divokosti a ve vnímání posvátnosti světa přírody.

 

Dominika Slavická * 1993

Zabývá se primárně kresbou a grafickými technikami, věnuje se také plastice a píše autorské texty. Kombinace těchto médií byla výstupem její diplomové práce, kterou v Artinbox Gallery prezentujeme na samostatné autorské výstavě.

studium:

2017–2020 Grafika 1 (D. Smutný)

2014–2017Grafika 1 (J. Lindovský)

stáže:

2018 Sochařství 2 (T. Hlavina)

2017 Grafika 2 (V. Kokolia)

 

Dominika Slavická / Metamorfózou

text: Václav Hájek, září 2021

V kresbách a grafikách Dominiky Slavické se jemně a nenápadně protínají témata přírody, těla a duše. Také se zde setkávají různá výtvarná pojetí, oscilující mezi pečlivým a pozorným propracováním detailů, ornamentálním pojetím a obrysovou sumarizací. V bohaté tradici zobrazování duše se vyskytoval motiv motýla či Psyché s motýlími křídly, jejíž postava bývala umístěna do interiéru bujné vegetace. Ženská figura (někdy i bez křidélek) symbolizující duši se nalézala v archaické přírodní náruči, která ještě neprošla „kultivací“ (od latinského slovesa colere, které znamená proměňování původní přírody v polidštěnou krajinu a jsou od něj odvozeny termíny kultura i kult). V této neprobádané a člověkem neproměněné přírodě schází daleké průhledy a průseky k horizontu, není zde ještě vymezen či vysekán lidský prostor se svým geometrickým a hloubkovým charakterem. Na tradičních zobrazeních duše v přírodní náruči však chybí důraz na tělesnost figury. Ta se zdůrazňovala spíše v souvislosti s genderovými stereotypy, z nichž se odvozovalo i propojení ženy s vodním elementem. Někdy byly takové stereotypy devalvující (obrazy Sirén apod.), jindy měly rozvětvený symbolický potenciál („Pramen“ od romantického umělce Philipa Otty Rungeho, na němž žena s dítětem u vodního zdroje symbolizuje nový počátek, změnu, dějinný zvrat atd.). Slavická podtrhuje tělesnou stránku obrazových metafor, když se na jejích kresbách z klína ženské figury rodí nový rostlinný i zvířecí život. V jejích dílech se většinou nevyskytují monumentální prostorové efekty, cílí více na přírodní detail, fragment, interiér. Zde lze lépe ukázat vzájemné prorůstání forem zvířecích, lidských i rostlinných. Z tohoto prorůstání a vzájemných vazeb se postupně rodí kontinuální ornamentální uspořádání, v němž na sebe jednotlivé prvky plynule navazují v pomalu plynoucím rytmu. Zájem o ornament, arabesku apod. bychom sice také nalezli již v tvorbě romantiků (zmiňovaný Runge ad.) a v tvorbě domácích autorů u Josefa Mánesa, Mikoláše Alše ad. Slavická však tuto tradici revitalizuje a posunuje do přítomnosti – v jejích dílech se vyskytují zcela současné relikty jako tenisky, džíny atd. Provázanost detailů, přírodního interiéru, prorůstání organických tvarů sugeruje autorčino přání vnímat opět jednotu, celek, který se v průběhu moderní epochy kamsi poztrácel. Moderní věda i společnost jsou do značné míry roztříštěné, zaměřené na jednotlivosti, dílčí problémy, které se navíc rychle proměňují, objevují se a hned mizí a náš zájem o ně připomíná spíše záblesky než soustředěnou pozornost. Slavická se naopak věnuje svým tématům se ztišenou pozorností a citlivým, empatickým zájmem. Příroda, tělo a duše v její tvorbě představují sladěný akord, který zní či vypadá na první pohled / poslech jednoduše, ale udržování jeho čistoty a souzvučnosti vyžaduje velmi trpělivou a dlouhodobou práci. Václav Hájek