Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Dominika Slavická: Metamorfózou

Do 28. 10. 2021 bude v galerii Artinbox, Perlová 3, Praha 1, ve spodním sále pod schody, přístupná velmi zajímavá a krásná výstava Dominiky Slavické: Metamorfózou  Otevřeno úterý – čtvrtek 16 – 18 h., nebo po předchozí domluvě.

Autorská výstava čerstvé absolventky ateliéru Grafika I. na AVU v Praze, věnující se tématu současné enviromentální krize, kterou autorka pojímá v širším kontextu, jako krizi našeho vztahu k planetě. Řešením podle ní nemůže být nějaký technologický zázrak, neboť ten neodstraní její příčiny, ale hluboký duchovní přerod lidstva. První částí cyklu je socha Černé Madony – magický symbol, který v sobě uchovává kontinuitu sahající až ke kultům bohyně Isidy a Matky Země. Druhou představuje autorská kniha obsahující textovou a obrazovou složku, jež jsou navzájem těsně provázané. V její první části se zabývá tématy souvisejícími s uvědoměním si současného stavu, jako je prozření, žal a pokání. V druhé navazuje pozitivním hledáním naděje, spočívajícím v návratu k divokosti a ve vnímání posvátnosti světa přírody.
 
Dominika Slavická * 1993
Zabývá se primárně kresbou a grafickými technikami, věnuje se také plastice a píše autorské texty. Kombinace těchto médií byla výstupem její diplomové práce, kterou v Artinbox Gallery prezentujeme na samostatné autorské výstavě.
studium:
2017–2020 Grafika 1 (D. Smutný)
2014–2017Grafika 1 (J. Lindovský)
stáže:
2018 Sochařství 2 (T. Hlavina)
2017 Grafika 2 (V. Kokolia)
 
Dominika Slavická / Metamorfózou
text: Václav Hájek, září 2021
V kresbách a grafikách Dominiky Slavické se jemně a nenápadně protínají témata přírody, těla a duše. Také se zde setkávají různá výtvarná pojetí, oscilující mezi pečlivým a pozorným propracováním detailů, ornamentálním pojetím a obrysovou sumarizací. V bohaté tradici zobrazování duše se vyskytoval motiv motýla či Psyché s motýlími křídly, jejíž postava bývala umístěna do interiéru bujné vegetace. Ženská figura (někdy i bez křidélek) symbolizující duši se nalézala v archaické přírodní náruči, která ještě neprošla „kultivací“ (od latinského slovesa colere, které znamená proměňování původní přírody v polidštěnou krajinu a jsou od něj odvozeny termíny kultura i kult). V této neprobádané a člověkem neproměněné přírodě schází daleké průhledy a průseky k horizontu, není zde ještě vymezen či vysekán lidský prostor se svým geometrickým a hloubkovým charakterem. Na tradičních zobrazeních duše v přírodní náruči však chybí důraz na tělesnost figury. Ta se zdůrazňovala spíše v souvislosti s genderovými stereotypy, z nichž se odvozovalo i propojení ženy s vodním elementem. Někdy byly takové stereotypy devalvující (obrazy Sirén apod.), jindy měly rozvětvený symbolický potenciál („Pramen“ od romantického umělce Philipa Otty Rungeho, na němž žena s dítětem u vodního zdroje symbolizuje nový počátek, změnu, dějinný zvrat atd.). Slavická podtrhuje tělesnou stránku obrazových metafor, když se na jejích kresbách z klína ženské figury rodí nový rostlinný i zvířecí život. V jejích dílech se většinou nevyskytují monumentální prostorové efekty, cílí více na přírodní detail, fragment, interiér. Zde lze lépe ukázat vzájemné prorůstání forem zvířecích, lidských i rostlinných. Z tohoto prorůstání a vzájemných vazeb se postupně rodí kontinuální ornamentální uspořádání, v němž na sebe jednotlivé prvky plynule navazují v pomalu plynoucím rytmu. Zájem o ornament, arabesku apod. bychom sice také nalezli již v tvorbě romantiků (zmiňovaný Runge ad.) a v tvorbě domácích autorů u Josefa Mánesa, Mikoláše Alše ad. Slavická však tuto tradici revitalizuje a posunuje do přítomnosti – v jejích dílech se vyskytují zcela současné relikty jako tenisky, džíny atd. Provázanost detailů, přírodního interiéru, prorůstání organických tvarů sugeruje autorčino přání vnímat opět jednotu, celek, který se v průběhu moderní epochy kamsi poztrácel. Moderní věda i společnost jsou do značné míry roztříštěné, zaměřené na jednotlivosti, dílčí problémy, které se navíc rychle proměňují, objevují se a hned mizí a náš zájem o ně připomíná spíše záblesky než soustředěnou pozornost. Slavická se naopak věnuje svým tématům se ztišenou pozorností a citlivým, empatickým zájmem. Příroda, tělo a duše v její tvorbě představují sladěný akord, který zní či vypadá na první pohled / poslech jednoduše, ale udržování jeho čistoty a souzvučnosti vyžaduje velmi trpělivou a dlouhodobou práci. Václav Hájek


Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž výstavy Dominika Slavická: Metamorfózou