Vernisáž výstavy Deep time walk: Michal Kindernay, Jimena Mendoza, Katarína Poliačiková, Jan Pražan

Deep Time, tedy hluboký čas, je původně geologický termín, odkazující ke změně perspektivy, která bere v úvahu stáří našeho vesmíru a jeho vývoj. Ten začal přibližně před 13,8 miliardami let. Pokud bychom si měli představit proces vzniku vesmíru v časovém průběhu jednoho roku, tedy s velkým třeskem 1. ledna, pak ke vzniku Země došlo v září, nejstarší známé horniny a zkameněliny vznikly v říjnu a lidé se objevili 31. prosince. Geologií formované myšlení – někdy se mluví i o geologickém obratu – nám pomáhá představit si nejen naši minulost, ale i vývoj v budoucnosti. Jak se odlišný čas vesmíru vztahuje k lidským záležitostem? Proměňuje náš smysl pro časové a prostorové ukotvení, umožňuje napojení na měřítko geologických sil tvarujících naši planetu.

Deep Time Walk, tedy procházka hlubokým časem, je název metody používané k prožívání hloubky historie v pohybu, pohybové prožití vědomí oné 13,8 miliard let staré historie. Také pohyb výstavou by měl navodit imaginaci hlubokého času, tedy odlišné vnímání, uvědomění si proměnlivosti geologických procesů a jejich provázanosti s naším životem. Východiskem vystavených děl jsou prožitky pohybu a reflexe krajiny, jiný způsob prožívání času pomocí technologie, napojení na čas oceánu, střet lidských a mimolidských jevů, proměnlivost hmoty. Díla mají paradoxní, zakřivené formy, poukazující k paradoxům vnímání prostoru a limitům matematické imaginace. Pracují s chvějícími se okraji, do sebe zavinutým, hlubokým časem geologie, s cestou jako návratem a prohlubujícím se poznáním. Učí se od kamenů, pohybů země a planetární soustavy, která navzdory zdání není neměnná. Víme, že galaxie se od sebe neustále vzdalují, expanze viditelného vesmíru se zrychluje, v neustálém pohybu je i vnitřek naší Země, jejíž pohyby jsou s těmi našimi úzce provázané.

Kurátorka: Lenka Dolanová
Architektka výstavy: Karolína Vojáčková