Vernisáž výstavy Davida Strauzze – „Weckruf“ (Probouzení)

Do 31. 3. 2024 je v Galerii kritiků, palác Adria, Jungmannova 31/36, 1.patro, přístupná velmi zajímavá a silná výstava známého streetartového umělce Davida Strauzze: „Weckruf“ (Probouzení).

Úvodní text kurátorky Dr. Vlasty Čihákové Noshiro:

Česko-kanadský umělec David Strauzz, žijící a pracující v Praze, sám sebe charakterizuje atributy jako „pražský, pouliční, městský a současný“. Otevírá svou experimentální výstavu „Weckruf“ s použitím smíšených médií za účelem zkoumání pojmu „druhé šance“ a transformace  nalezených předmětů, recyklovaných materiálů a městského odpadu. Na pozadí života ve městě a stálých fyzických podnětů se umělcova experimentální tvorba domáhá nalezení nového smyslu vyřazených předmětných prvků ve zkoumání jejich odolnosti a možnosti revitalizace.

„Weckruf“ tak nejen zkoumá hranice vyjádření současného urbánního umění, ale představuje i symbol potenciálu obnovy života věcí s výzvou k divákům, aby přemýšleli o možnostech své obnovy v životě a v umění. Od vyřazených materiálů až po současné městské případy, výstava nás vybízí přehodnotit možnosti dosud přehlíženého balastu tzv.druhé šance.

Dynamická kreativita a výstava transformativního zaměření se zrodila v autorově introspektivní koncepci s názvem „Weckruf“ (Probouzení), aby připomněla možnost druhé šance v lidském životě. Autor se inspiroval moudrostí staré 3000 let v ponoru do svého nitra, odrážející hlubokou myšlenkovou výzvu mudrce Sokrata –  „Poznej nejprve sám sebe“.

Umělec si dobře uvědomuje význam sebereflexe a sebeobjevování uprostřed chaosu naší doby. Zkoumá pečlivě portrétní malbu ve vztahu k pouličnímu umění, muralismu a zobrazuje experimentální konfigurace. Prostřednictvím své práce se snaží najít cestu k pochopení sebe sama, tváří v tvář absurditám života. Využitím různorodé škály výrazových prvků, včetně koláže či asambláže, zahrnující nalezené předměty a optickou techniku jako lentikularismus, se dává na cestu vědomého duchovního vyjádření. Zajímají ho zákonitosti logiky ve vazbě k představivosti, nabízí vizuální formou přezkoumání všech podnětů, překračujících konvenční hranice. Prostřednictvím médií se snaží vytvořit prostor, kde představivost se prolne s hmatatelným a odehraje se dialog mezi vědomým já a uměleckou tvorbou.

Díky užití lentikulárního umění a jeho schopnosti posouvat perspektivy či odhalovat různé obrazy, založené na úhlu pohledu diváka, Strauzz vykresluje také přesvědčivou paralelu  teorie „stínu“ v pojetí Carla Junga. Skryté aspekty psychiky, jež tvoří stínové lentikulární umění, vyzývají diváka prozkoumat skryté dimenze vědomí, jež se vynořují a ustupují před jejich pohledem. Souhra obrazů v lentikulárním umění odráží dynamickou povahu „stínu“, ztělesňujícího aspekty nevědomí, často unikajícího přímému vnímání. Koncepce výstavy proto vybízí k pečlivému prozkoumání vrstev našeho vědomí a odhalení toho, co nemusí být pro nás zřejmé. Podporuje vizuální a psychologický dialog s pobídnutím k rozjímání o skrytých aspektech v nás samých, složitém tanci mezi světlem a stínem uvnitř psychiky. Výrazné kontrasty, geometrické vzory a vizuální zkreslení tu symbolizují hru mezi vědomou personou a stínovým podvědomím v nitru každého jednotlivce.

Výstava se vydává vizuální cestou do složité sféry objevů – dynamické, iluzorní prvky často odrážejí masky, které si nasazujeme, i vrstvy, které skrýváme, jež založily Jungovo zkoumání hlubin lidské psychiky. Pomocí spojení konceptů op artu a portrétní malby se umělec ponořuje do duality lidské psychiky, nabízející divákům vizuálně působivé příběhy, s odrazem souhry mezi viděným a skrytým uvnitř naší identity. Využívá spojení různých materiálů a technik k odkrývání jejích složitých vrstev se zvýšenou snahou pro introspekci. I filozofie Williama Jamese vybízí k hlubokému zkoumání našeho vědomí a převádí kontext portrétu pomocí médií do mnohostranného vyjádření vnitřního světa jedince. A souhra různých médií odráží jednak složitost lidské zkušenosti, a také umožňuje umělci splétat vizuální příběhy, jež sahají hluboko pod rámec povrchu.

Prostřednictvím malby mix médií se Strauzzovy portréty staly prostředkem zachycování nuancí reflexního povědomí, nabízejícího se divákovi jako bohatě tkaná tapisérie, a vybízející ho ke kontemplaci a spojení s vlastním vědomím. Prostřednictvím zářivých barev, technik a skladby detailů Strauzz dosahuje účinného sdílení příběhů lidské zkušenosti a nabízí k nim vhledy, reflektující cestu, kterou si všichni procházíme.

info@davidstrauzz.com

www.davidstrauzz.com

@davidstrauzz