Vernisáž výstavy Birgitt Fischer: Fascinace figurací

Do 20.4.2018 bude v galerii Michal`s collection, Husova 13, Praha 1, 1.patro, přístupná velmi zajímavá výstava Birgitt Fischer: Fascinace figurací.

Text Rey Michalové k autorce a její výstavě:

Na úvod bych ráda uvedla slova významného českého umělce a básníka Jiřího Koláře, který vždy zdůrazňoval, že každý by se měl držet toho, co je mu vlastní, „nekoukat někomu přes rameno“, vycházet ze svého vzdělání a způsobu myšlení, z vlastních představ, aby tak mohlo vzniknout svébytné dílo. To se dle mého názoru podařilo vystavující autorce Birgitt Fischer, z níž vyrostla nezávislá tvůrčí osobnost, která ve své práci nezapře ani svůj německý původ, ani dlouhodobý a dnes již trvalý pobyt v Čechách. Jak kdysi přiléhavě napsala: „Ochranná kukla, která mě na začátku chránila před vlivem okolí, se proděravěla. Nejenom, že díky tomu rozumím čím dál více jazyku, ale také získávám nové priority. Moje proměna se, alespoň prozatím, určitým způsobem završila: z mimozemšťana německého jsem se stala mimozemšťanem asimilovaným.“

Birgitt Fischer se narodila v Offenburgu v Bádensku-Württembersku a v letech 2008-2014 studovala v Intermediálním ateliéru prof. Milana Knížáka na Akademii výtvarných umění v Praze. Absolvovala velmi přesvědčivou diplomovou prací s ústředním tématem autoportrétu, zabývající se stereotypy, na které v České republice sama narážela. Je schopna se velmi suverénně pohybovat v současném tvůrčím prostoru bohaté mediální nabídky. V její tvorbě najdeme obrazy, objekty, environmenty, performance, fotografie, videa…

Přistupme nyní však k dnešní výstavě. Své vidění světa shrnuje autorka v dílech geometrizující figurace, v plošném stylu tvořeném rastrem, který se stal dominantním prvkem celé její malířské a objektové tvorby. Rastr vnímá jako jednu z možných forem reality, jež znamená určitý řád. K fascinaci konstrukcí, která má svůj původ snad již v jejím někdejším povolání technické kreslířky, dodává: „Na jednu stranu mě přísnost rastru přitahuje a stanovuji si pro jeho používání vlastní pravidla, na druhou stranu se však rastru nedržím striktně a snažím se vyhnout perfekcionalismu. Má práce se v podstatě odehrává v prostoru, který je těmito dvěma přístupy vymezen.“

Aktuální výstavou navazuje autorka na své předchozí práce z roku 2017, především cyklus prostorových Figurín (Figurinnen). Šablony, které po jejich vzniku zbyly, využila jako novou, nezávislou formu a proměnila je v nové figury, tentokrát na plátně a na papíře. Zredukováním malířských složek na základní vztahy rastru a kontrastních barev, volených s ohledem na tvar, dosahuje ojedinělého harmonického a vnitřně optimistického výrazu. Zjednodušení tu znamená komplexnost. Méně je více. Je to minimum, získané za cenu pokorné a houževnaté práce.

 Rea Michalová