Vernisáž výstavy Architekt Lubor Marek

Do 20.9.2015 bude v 5.patře Veletržního paláce Národní galerie, Dukelských hrdinů 47, Praha 7, přístupná rozsáhlá výstava Architekt Lubor Marek.

Architekti, kteří vstoupili do praxe těsně před druhou světovou válkou, se stali většinou tzv. ztracenou generací. Jedním z nich byl i Lubor Marek (1915–2000), jehož horské stavby či typizovaný objekt populárních „školiček“ ovlivnily poválečný veřejný prostor, ale jehož jméno zůstává zapomenuto. Národní galerie v Praze nyní architekta představuje veřejnosti v retrospektivní výstavě ve Veletržním paláci.

V roce 1941 byla v protektorátu Čechy a Morava vyhlášena stavební uzávěra, která donutila architekty k přerušení činnosti. „Generace, do níž patřil i Lubor Marek, neměla možnost zařazení mezi funkcionalistické tvůrce, zároveň si ale nestihla vypracovat vlastní rukopis. Po válce ji přehlušili mladí pováleční studenti a další možný rozvoj zastavil přikázaný diktát pseudohistorismu tzv. socialistického realismu,“ uvádí kurátorka výstavy Radomíra Sedláková. Historicko-politická nepřízeň odsunula většinu architektů Markovy generace na vedlejší kolej a hledat v ní další zajímavé tvůrce není jednoduché.

Lubor Marek absolvoval architekturu na ČVUT v Praze v roce 1939. Přestože byl v té době již známým kreslířem, nastoupil po absolutoriu do praxe v kanceláři Hrabě a Lozovský v Praze. V roce 1941 se pak jako hlavní architekt přesunul do firmy Lozovský a Štefanec do Bratislavy. Na Slovensku se podílel na návrzích řady objektů, jež zajímavým způsobem kombinovaly slovenskou tradici s českým funkcionalismem. Stěžejním dílem se stal městský palác v bratislavské Goetheho (dnes Gorkého) ulici, pro nějž navrhl i interiéry společenských prostor. Další velkou prací byl projekt a částečná realizace sanatoria v Lučivné spolu s Jánem Sturmayerem.

Přestože Marek stále udržoval pracovní kontakty s Prahou, založil si po válce na Slovensku vlastní kancelář, v níž se věnoval především Nízkým Tatrám. „Hotelové stavby a stanice lanovek na Chopok, které pro tuto oblast navrhoval, vynikají velmi uvolněnou až organickou formou a svědčí o velmi dobré profesní úrovni architekta s výtvarně velmi silnou fantazií,“ doplňuje Radomíra Sedláková. Marek navrhl i řadu tuzemských a zahraničních staveb průmyslových – mnohé však byly přestavěny nebo již neexistují.

Po návratu do Prahy v roce 1950 nastoupil do Studijního a typizačního ústavu a věnoval se především otázkám typizace. V tvorbě této doby je patrné, jak velká pozornost byla věnována propracování úsporných, a přitom dostatečně pohodlných dispozic bytů. V STÚ navrhl také svoji zřejmě nejpopulárnější stavbu – malý provizorní školní pavilon. Jako mnohokrát opakovaný typový projekt však zůstal bezejmenný. Vedle zaměstnanecké práce se jako architekt hojně účastnil soutěží – mj. na dostavbu Staroměstské radnice či koncertní haly pro Prahu.

Plány a kresby, které jsou na výstavě představeny, pocházejí z fondu Sbírky architektury Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze. Kresby a malby z raného období jsou zapůjčeny z majetku rodiny. Modely pak speciálně pro výstavu zhotovili studenti architektury Stavební fakulty ČVUT v Praze.

Kurátoři: Radomíra Sedláková, Jakub Potůček
Spolupráce: Martin Marek
Výstavu doplňuje katalog

Generální partner NG
Komerční banka

Hlavní mediální partner NG
Česká televize

Mediální partneři NG
Český rozhlas, Hospodářské noviny, Aktuálně.cz, Prague Events Calendar, Anopress IT