Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy a uvedení Věčného kalendáře Milana Kohouta

Jenom do 14.3.2020 bude v uměleckém knihkupectví Kavka Books, Krocínova 5, Praha 1 (kousek od Národního Divadla), přístupná velmi zajímavá výstava Věčného kalendáře Milana Kohouta.

Milan Kohout

narozen 7. 3. 1945 v Praze

Studia: 1966 – 1972 AVU Praha v ateliéru prof L. Čepeláka

Žije a pracuje střídavě v Praze a Holušicích u Blatné

….

Průvodní původní text o kalendáři od LuRo:

Svůj vlastní kraj, bytostnou krajinu domova, nemusí člověk nutně pocítit v místě, kde se narodil nebo prožil dětství; v postmoderním věku to není výjimka, nýbrž jev dokonce spíš běžný. Je-li pak taková krajina životem objevena (neboť někde jistě leží), je to štěstí tohoto života, je-li to život tvůrčí, otiskne se jistě ona krajina do této tvorby, třeba nepřímo, a je-li to tvorba výtvarná, může ji krajina prostoupit třeba abstraktně, ale především zcela rozpoznatelně, určitě.

Do Holušic na Strakonicku se Milan Kohout dostal v rámci plenéru na AVU a po jejím absolvování (1972) se tu postupně zabydlel natrvalo – nacházeje zde nepochybný domov ke štěstí svému, své výtvarné práce a – myšlenka, kterou nelze podložit, jež ale neodbytně tane – také samotné krajiny, jež našla svého výtvarníka.

 

Listy Úplně nového a věčného kalendáře českého (1985), jenž svou nadčasovost osvědčuje už téměř třicet let, nás přivádějí na pomezí středních a jižních Čech, do předhůří Šumavy a přímo na Šumavu, do míst, která Milan Kohout důkladně projel a především prochodil na přelomu 70. a 80. let, kdy kalendář vznikal. Vytvářel tehdy veduty a jiné grafiky hlavně jihočeských měst, jsou to obrazy, které se v kalendáři zrcadlí v obratné zkratce, ještě větší ohlas tu však má volná krajina, jež v grafikách vrací autorovo zaujetí dechem skutečné radosti.

Vracení a vracení se je vůbec vůdčím motivem Kalendáře. Jednak ovšem v jeho konstrukci „věčnosti“, v myšlence, že bude používán opakovaně, jež není překvapivá u autora, jehož nejvlastnějším výrazem je tvorba v sériích a cyklech. Dále ve střídajících a opakujících se barevných kombinacích jednotlivých stránek – protože autor netiskl lístky např. pro jeden měsíc z jednoho listu, ale na jedné litografické desce se sešly při práci volně asociované obrázky pro různé měsíce, po vytištění však v jedné barevnosti (např. spojení fialové a tmavozelené, modré a oranžové atd.), která se pak rozešla do celého roku. Co se v Kalendáři vrací především jsou místa – tak jako se Milan Kohout opakovaně vracel do míst; nejen do jednotlivých měst, viděných tak z různých úhlů, ale hlavně do krajiny, do míst, jež ani nemusí mít jména, jsou jen na cestě odněkud někam, jen proti oknu ateliéru, ale jsou vídána opakovaně, s láskou a nejvíc zrcadlí symbiózu viděného a vidoucího. V těchto návratech je patrný také vývoj autorova výrazu, jeho postupné oprošťování a uvolňování.

Vracejí se nejen místa, ale i lidé, zejména děti; Kalendář vznikal v době, kdy dorůstaly autorovy dcery, a do světlé atmosféry počátečního poznávání světa se vrací i dospělý, který děti do světa doprovází, poprvé jim jej ukazuje, pojmenovává jej pro ně a poukazuje naň. Toto intenzivní prožívání je nejvíc patrné samozřejmě ze samotných grafik, často ale vytryskne i ve slovech… červen (krásnej měsíc!) – že to krásně voní, když se suší seno? – krásnej teplej pořád podzim letos! – už je tady zase ten krásnej čas… Krása světa prostě nemůže být pominuta.

Toto dění se odbývá v relativně nevelikém geografickém rámci, v úzkém kruhu lidí nebo o samotě – pro některý pohled se může jevit málo univerzální, jen úzce osobní. V jeho podstatě však leží setkání. S lidmi, s krajinou, s krásou. Setkání, jež nemůže být jiné než osobní: je to osobní zážitek, konkrétně prožitý a tím uvědomitelný – i pro sdělení, tedy sdílení; a co lze sdělit, je vždy někde u jádra obecné.  Autor textu: LuRo

Všechny fotky z výstavy: Honza Ch.



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž výstavy a uvedení Věčného kalendáře Milana Kohouta