Vernisáž výstavy A Cool Breeze

Do 11.8.2019 bude v Galerii Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1, přístupná velmi zajímavá, rozsáhlá a hustá výstava A Cool Breeze.

Volný vstup na výstavu díky finanční podpoře Nadačního fondu Avast.

Vystavující umělci: Elmgreen & Dragset, Ron Mueck, Athar Jaber, Yinka Shonibare, Stella Hamberg, Paloma Varga Weisz, Stephan Balkenhol, Isa Genzken, Melik Ohanian, Krištof Kintera, Roger Hiorns, Georg Herold, Christian Holstad, Antony Gormley, Thomas Houseago, Frank Benson, Thomas Schütte

Kurátor: Petr Nedoma

Výstava A COOL BREEZE odkrývá nové možnosti prostorového zobrazování figury v současném umění v souboru děl sedmnácti mezinárodních umělců. Hlavním tématem je nové pojetí klasického sochařského námětu lidského těla, který je stále častěji zpracováván neobvyklým postupem a za použití netradičních materiálů. Výstava se pokouší o konfrontaci minulosti se současností, snaží se poukázat na zásadní posuny v současném sochařství.

Zvolením paradigmatu lidské figury se dostáváme k sociálně-antropologické problematice odkrývající minulé konvenční kódy ideálu krásy a zobrazení člověka. Výzva, kterou s sebou přináší tradice figurálního zpracování, vede k těm nejprogresivnějším a nejinovativnějším příkladům současného sochařství.

„Ukazuje se, že velká řada umělců stále považuje lidské tělo, figuru za klíčový prostředek, za způsob skrze nějž se lze vyjadřovat k velmi současným otázkám reprezentace identity, sociální problematice vymezených skupin, kulturních hodnot a symbolik. Výsledkem je konfrontace s klasickými estetickými hodnotami a modernistickými formami,“ uvedl kurátor a ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma.

Reinterpretace tradice, hledání zdrojů v mimokřesťanských kulturách, volné zacházení s abstrahujícími tendencemi, přijímání postupů z praxe instalací, vypíchnutí narace v protikladu k více či méně vyprázdněným symbolům, ironické komentáře ke starým technikám, sociální role jedince v kontextu západní společnosti, to vše v pohybu zpět i kupředu mezi abstrakcí a anatomií v nejrůznějších technikách a způsobech, tvoří dnešní sochařskou produkci.

Lidské tělo přestalo být výlučným a prakticky jediným prostředkem k artikulaci závazných myšlenek a témat ve ztuhlé formě, odvozené komplikovanou destilací z průniku celých dějin tohoto oboru. Tělo přestalo být subjektem. Umělci užívají figuru více ve smyslu katalyzátoru, využívají ji k formulování cest, jimiž naše kultura, tedy ta západní, konstruuje identity, sociální pozice a hodnoty. Zabývají se aktuálními otázkami vlivu masmédií, otázkami násilí, situací ve společnosti, ať už uvnitř našeho kulturního okruhu nebo mimo něj, jejich díla jsou neobvyklými zrcadly našich akceptovaných kódů a konvencí reprezentujících to humánní.

„Samostatně i v souhrnu celé instalace má každé ze sedmnácti vystavených děl svou neobyčejně silnou auru, svůj příběh. Pokoušeli jsme se ho podtrhnout, zvýraznit tak, aby v této záplavě informací zanechával svou emocionální stopu,” uzavírá kurátor Petr Nedoma.