Vernisáž výstavy 20. ročníku soutěže Praha fotografická

Do 1.5.2016 bude v křížové chodbě a rytířském sále Staroměstské radnice, Praha 1, přístupná zajímavá výstava 20. ročníku soutěže Praha fotografická.

20. ročník soutěžní přehlídky fotografií v Praze a o Praze, kterou pod záštitou primátorky hlavního města Prahy a starosty Městské části Praha 1 organizuje Společnost přátel fotografie ve spolupráci se Svazem českých fotografů a Nipos-Artama.
Cena Praha fotografická je hlavní cenou soutěže. Uděluje ji primátorka hlavního města Prahy na návrh poroty soutěže tomu z autorů, který snímkem nebo souborem snímků zaslaných do soutěže nejlépe obrazově vystihl život metropole v posledním roce.
Soutěžní kategorie:
Krása Prahy – historická i moderní architektura, interiéry i exteriéry, městská zákoutí, zahrady, parky apod.
Lidé v Praze – život na ulicích, bydlení, odpočinek, děti, domácí zvířata apod.
Problémy Prahy – ničení, chátrání a devastace, negativní vlivy dopravy, turistiky, reklamy apod. na prostředí města
Kronika hlavního města – pražské události uplynulého roku, které stojí za zaznamenání a uchování pro historii
Praha dříve a nyní – 20 let soutěže, stejný motiv s odstupem let (srovnávací snímky z let 1996–2014 a z roku 2015)
Střešovice – proměny, kontrasty, situace a prvky typické pro tuto městskou část

Zamyšlení Věry Matějů nad soutěží:

Každoročně se zamýšlíme nad specifikou jednotlivých ročníků soutěže Cena Praha fotografická. Každý je trochu jiný, jak složením účastníků, tak jednotlivých snímků a jejich rozložení v kategoriích. Odlišují se prioritami fotografů i proměnou samotného velkoměsta. V roce dvacátého výročí soutěže, která vznikla v roce 1996 na počest velkého fotografa Prahy Josefa Sudka, od jehož narození tehdy uplynulo 100 let, je třeba zdůraznit její celkový význam.

„Praha, ta ještě uživí fotografů na metráky,“ prohlásil  Josef Sudek v jednom rozhovoru na téma pražského fotografování. A skutečně – nejen turistické momentky, neboť ty si dnes pořídí každý návštěvník třeba selfíčkem, ale i profesionální  snímky fotogenického města, které naplňují pragensie, pohlednice i galerie, bychom těžko spočítali.

Co se však v Praze fotí především? Historií vyšperkovaný střed města nejrůznější atrakce, někdy až pouťové, a tradiční kolorit, často zase uměle vytvořený. Zejména turisté se pohybují v určitém komerční atraktivitou omezeném prostoru centra města, zahrnujícím převážně pražskou památkovou rezervaci. A fotografové již málokdy čekají na světlo jako proslulý Sudek, snadněji vyhledávají prodejnou líbivost, balancující na hranici kýče.

V době zahlcené miliony digitálních snímků je jistě zdokumentována každá událost, celkového i zcela parciálního či osobního významu, publikována v celostátních nebo místních novinách, na webových stránkách či sociálních sítích. Půjde z nich však s odstupem času složit kroniku města, budou naši potomci mít možnost dozvědět se, jak se dříve žilo? Jak Praha dnešních dnů skutečně vypadala?

Ti, kdo to s fotografováním Prahy myslí vážně, se snaží pracovat koncepčně, a i když jejich přístup ovlivňují vlastní umělecké preference, mají  jasný projekt, což je předpokladem ke vzniku dobré fotografie,

Právě tuto skutečnost se soutěži Cena Praha fotografická daří podchytit, každoročně soustřeďuje individuální pohledy a autorské projekty desítek fotografů. V mnohotvárnosti a rozmanitosti názorů je hodnota a síla. Málokterý z autorů fotografuje Prahu náhodně. V podstatě každý si snaží najít své téma, své teritorium, ať už místně či názorově. Proto se zdá úplný teprve obraz složený z rukopisů více autorů. Rozhodně není pohlednicový, reklamní ani stylizovaný, protože za každým stojí konkrétní příběh, konkrétní situace. Tak jako každý správný kronikář i fotografové Prahy vkládají do svého sdělení osobní prožitek. Celek je zajímavou výpovědí o proměňující se věcné podobě města i životního stylu a smýšlení lidí v něm. V různorodosti, z níž se skládá, je dostatek inspirace  pro hodnocení příštích generací.

Tím, že je soutěž otevřena nekomerčně fotografující veřejnosti, jde o jednu z mála příležitostí pro důstojnou prezentaci amatérské tvorby. V interkulturním prostoru je žádoucí, aby v tendencích kulturní rozmanitosti tolik potřebné pro fungování kultury v demokratické společnosti docházelo k integraci a posílení úlohy amatérské fotografie, která má v historii české fotografické tvorby silnou tradici.

VĚRA MATĚJŮ