Vernisáž výstavy 리좀적주문 / Rhizomatic Spell

Do 29.5.2020 bude v Galerii Kvalitář, Senovážné náměstí 17, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava Rhizomatic Spell.

Výstava 리좀적주문 Rhizomatic Spell (Rizomatické kouzlo) se zaměřuje na pojem xeno-magie, kterou nevytváří člověk, ale algoritmus. Digitální technologie jsou nástroji prodlužující a zdokonalující lidský mozek. Domnívali jsme se, že právě ony „odkouzlily“ náš každodenní život, ale naopak, díky nim se stal symboličtějším, než tomu bylo v minulosti. Tím, že zachováváme její název v korejštině jako 리좀적주문 se otáčíme směrem k Východu, dál k Asii, kam středověký člověk umisťoval původ světa a kde je dnes jeho globalizované centrum. Současné asijské kultury zdědily rozmanité a záhadné kosmologie, symbolismus a tradice, které jsou i dnes stále naživu. Současně však jsou tyto země napřed v technologickém vývoji.

Timothy Morton v roce 2013 vydal knihu Realist Magic: Objects, Onthology, Causality, kde zpracovává nový materialismus a spekulativní myšlení z ne-lidské perspektivy (objektově orientovaná ontologie /OOO/). Morton argumentuje, že kauzalita není ani mechanická ani lineární, je to „tajnůstkářská záležitost“ – otevřené tajemství. Realistická magie, respektive kauzalita, je čistě estetická, jak říká. Magie je v naší percepci to, jak se věci vzájemně ovlivňují mezi sebou a lidmi – a jak se chovají stroje ve vztahu k lidem a mezi sebou. Magie vytvářená technologiemi je tudíž xeno-magií (prefix „xeno“ pochází z řečtiny a znamená cizí či zvláštní, jiný než lidský) a zažíváme ji v každodenním životě. Magie, či řecky mageia, je ovlivňování na dálku (činnost na dálku) – kde kauzalita není lineární, jak tvrdí Timothy Morton, ale dokonce, řekněme, rizomatická. V tomto kontextu je hybnou silou globalizace internet a cloud, který můžeme v tomto kontextu nazývat xeno-magií. Xeno-magie nás ovlivňuje od chvíle, kdy otevřeme ráno oči díky budíku v iPhonu (který ani nenastavujeme, protože algoritmus už ví, kdy nás má vzbudit), při každém výběru z bankomatu, při zírání na reklamu, která se nám zjeví před očima a rande, na které běžíme díky Tinderu, to je kouzlo, které seslal algoritmus našemu hluboce profánnímu životu. Xeno-magie posiluje a umocňuje naše každodenní rituály, že už není jasné, jestli jsme jejich původci – nebo jen loutky na divadle.

Jádrem výstavy je video Information Skies (2016) nizozemské skupiny Metahaven, dále kresby Suzanne Treister z cyklu HEXEN 2.0 (2009–2011), jedná se o výjevy tarotových karet v zrcadle kapitalismu a kybernetiky. Výstava představí také meditativní kresby Tauby Auerbach Ligature Drawings (2020), které svým procesem výroby kladou otázku, zda není umělec svým způsobem také strojem. Newyorská umělkyně íránského původu Morehshin Allahyari představí 3D-modelace mytologií z cyklu She Who Sees the Unknown (2016–2018) a Boris Ondreička se ve svém díle Spev o lese (2019–2020) zaměří na divočinu lesa skrze estetiku black metalu.

Morehshin Allahyari (*1985) je umělkyně íránského původu v současnosti žijící a pracující v Brooklynu, NY. Její tvorba se zaměřuje na aktuální politické a socio-kulturní rámce, a to především ve vztahu technologií a uměleckého aktivismu. Formálně se pohybuje napříč médii od 3D tisku, videa, experimentální animace, web artu po autorské publikace. Její nejznámější současná práce je Material Speculation: ISIS (2016), jedná se o řadu 3D tisků, rekonstrukcí starověkých památek zničených ISIS v letech 2015–2016. Svá díla vystavovala například v New Museu (NY), The Whitney Museum of American Art (NY), Centre Pompidou (FR), Tate Modern (UK), či Museum für Angewandte Kunst (DE). 

Tauba Auerbach (*1981) se zabývá geometrií ornamentu a abstraktně jej zpracovává napříč uměleckými médii. Zkoumá tak možnosti a limity verbální komunikace a její zprostředkované významy. Proces vytváření uměleckého díla je pro ni prostorovou meditací nad písmeny a tvary. Auerbach vystudovala na Stanford University v Kalifornii. Mimo působení na umělecké scéně, má vlastní nakladatelství Diagonal Press, kde vydává své autorské (leč neautorizované) knihy a tisky. Její díla jsou zastoupená v MoMA v New Yorku i San Franciscu, kde se naposledy objevila na výstavě New Order: Art and Technology in the Twenty First Century (2019) společně s díly Anicky Yi, Louise Bourgeois, Harunem Farockim, Sam Lewittem a mnoha dalšími.  V současnosti připravuje svou první retrospektivu pro MoMA v San Franciscu. V současné době žije a tvoří v New Yorku.

Boris Ondreička (*1969) je umělec a kurátor působící v Praze, Bratislavě a ve Vídni. Od roku 2012 působil jako kurátor ve Thyssen-Bornemisza Art Contemporary ve Vídni. Ve své umělecké činnosti se zabývá encyklopedickými, archivními materiály. Například v rámci projektu Propast (2015–16, Moravská galerie v Brně) pomocí Googlu shromáždil v on-line archivech materiály o vývoji materiální kultury, které roztřídil do své vlastní taxonomie. Ondreička pracuje s poetikou archivu, která je kvazi vědecká a kvazi poetická.

Metahaven je umělecký kolektiv, který se zaměřuje na video tvorbu, teorii (publikují v e-flux journal) a design. Jejich filmografie zahrnuje díla The Sprawl: Propaganda about Propaganda (2015), Information Skies (2016), Hometown (2018) a Eurasia (Questions on Happiness) (2018). Samostatně vystavovali například v londýnské ICA Version History (2018) a v amsterodamském Stedelijk Museu (2018). Jejich poslední výstava Tournarouds proběhla v newyorkské platformě pro současné umění e-flux. Z jejich publikační činnosti je třeba zmínit PSYOP (2018, Karen Archey ed.) a Digital Tarkovsky (2018).

Suzanne Treister (*1958) je britská vizuální umělkyně působící v Londýně. Ve svých dílech se zabývá metafyzikou nových technologií, tedy vztahem mezi technologiemi, společností a alternativními systémy víry. V roce 1995 si vytvořila své alter ego, Rosalin Brodsky, androgynní cestující v čase, vědce(kyni) z Institute of Militronics and Advanced Time Interventionality.Z poslední doby nejvíce zarezonovala její výstava HEXEN 2.0 (2013, Ppow Gallery, NY), kde představila sérii tarotových karet. Její díla jsou například ve sbírkách Tate Britain v Londýně, Centre Pompidou v Paříži a Thyssen-Bornemisza Art Contemporary ve Vídni. V současné době probíhá její výstava v Serpentine Gallery, From SURVIVOR (F) to The Escapist BHST (Black Hole Spacetime), jejímž kurátorem je Hans Ulrich Obrist.

Eva Skopalová (*1991) vystudovala Dějiny umění na FF UK a Teorii a dějiny současného a moderního umění na UMPRUM. Absolvovala studijní stáž na pařížské École des hautes études en sciences sociales pod vedením Georgese Didi-Hubermana. Zabývá se problematikou času ve výtvarném umění, především perspektivou anachronismu a jeho dopadem na dějiny umění. Působila na New York University pod vedením Alexandera Nagela (Fulbright Scholarship 2018/19). Věnuje se nezávislé kurátorské činnosti a umělecké kritice, která vychází z jejího výzkumu metodologie dějin umění. Spolupracovala na projektu Médium výstavy 1957–1989 VVP AVU, v současnosti přednáší na ÚDU FF UK kurz Anachronologies (podzim 2019).