Vernisáž výstav Lokální stigma (Vaněk, Baladrán, Skála, Svoboda, Mančuška) a Markéty Slané: Congratulations, You Have Just Lost!

Do 16. 8. 2025 jsou v galerii Hunt Kastner, Bořivojova 85, Praha 3, přístupné výstavy Lokální stigma (Vaněk, Baladrán, Skála, Svoboda, Mančuška) (ve velké galerii vepředu) a Markéty Slané: Congratulations, You Have Just Lost! (v zadním project roomu).

Performance Markéta Slaná: Swagnotes on Hope, Pátek 15. 8. 2025, 19:00

Hunt Kastner s potěšením představuje skupinovou výstavu pěti výrazných umělců, kteří studovali na pražské Akademii výtvarných umění v 90. letech 20. století, a zkoumá tak zásadní období jejich rané kariéry, kdy si každý z nich vytvořil svůj jedinečný vizuální jazyk. Byla to doba poznamenaná novou nadějí po pádu totalitarismu a očekáváním spojeným s nadějí nového století. Výstava je rozdělena do dvou částí. První oddíl představuje sérii obrazů, jež vznikly v době, kdy většina umělců ještě studovala. Druhý oddíl představuje vybraná díla, více reprezentující jejich současnou praxi, která se vyvíjela v době kolem jejich ukončení studia.

Obě části výstavy zásadním způsobem propojuje dokumentární video Vide (2003). To vzniklo ve spolupráci Jána Mančušky a Zbyňka Baladrána a zkoumá témata kontinuity a diskontinuity v kontextu českého umění.

Emoce, které chce vyvolat název této výstavy mezi „lokálními“ – fiktivním kolektivem charakterizovaným místem – působí na osobní úrovni jednotlivkyň a jednotlivců až poněkud moralistně. Týká se i mě – protože pocházím odsud? Je to stigma lokálnosti? Nebo snad dokonce provinčnosti? A mohu se ho zbavit, když odsud odejdu někam do světa? Nebyl únik od stigmatu jedním z velkých motivů českého umění v post-socialistické době? A nezůstává jím, jen v jiných podobách dones? Název výstavy tak možná mohl být zvolen právě pro jeho bezprostřední působivost spojenou s proměnami významu pojmu „lokálnost“, kromě toho, že přímo odkazuje na stejnojmennou diplomovou práci Jiřího Skály z roku 2004.

Skálova videoinstalace Lokální Stigma, která byla poprvé veřejně vystavena v pražské galerii Futura, se skládala ze čtyř projekcí, z nichž každá byla namířena na bílé plátno instalované na čtyřech stěnách výstavního prostoru. Na každém plátně můžeme vidět film dokumentující jiného umělce/umělkyni při šepsování plátna na obraz (stejných rozměrů). Před našima očima se odehrává přeměna přírodního (béžového) plátna v neutrální bílou plochu, připravenou k jakékoli další tvorbě: malbě, psaní, otiskování, kolážování, promítání. Tuto situaci každá umělkyně a umělec zná. Spisovatel*ka před bílým listem papíru vloženým do psacího stroje nebo položeném na psacím stole. Můžeme se přitom vrátit až k úplnému počátku vesmíru, kdy z „ničeho“ muselo nějak vzniknout „něco“. Od určitého okamžiku v dějinách, v periodě mezi ruským konstruktivismem a koncem padesátých let, dochází k proměně technického podkladu malby v samostatné dílo: bílé monochromy (K. Malevič, R. Rauschenberg, P. Manzoni, R. Ryman) nebo obecněji monochromní obrazy (Rodčenko, Y. Klein, E. Kelly). Jiří Skála v obhajobě své diplomové práce připomíná, že bezprostředním impulsem myšlenky nafilmovat čtyři kolegyně a kolegy jak šepsují bílé plátno pro něj byla performance Elmgreena & Dragseta, Powerless Structures, Fig. 44, při níž během vernisáže zevnitř na bílo natírali (a opět čistili) skleněnou krychli.

Skálovo video pracuje s množstvím odkazů. Na jedné straně evokuje archetypální příběhy cest k počátkům, na druhé straně zhmotňuje v reálném čase samotné procesuální aspekty „dělání“ (R. Morris). Kde, a v čem, ale hledat ono lokální stigma? Podle dobového vysvětlení spočíval smysl práce v proměně malby – tehdy převažujícího, ale zároveň komodifikovaného média – v problém konceptuální, respektive post-konceptuální. Ve videoinstalaci, například. Pokud z malířství vytvoříte post-konceptuální problém, zbavíte se zátěže, stigmatu tížícího lokální prostředí a vydáte se do multimediální krajiny. Tam umělectvo v ranné fázi obratu objevovalo nejen dějiny a teorii médií, ale zároveň si začínalo uvědomovat politický rozměr média jako součásti kulturního průmyslu. To vedlo k hledání únikových cest, anebo ke snaze kooptovat postupy a mediální reprezentace reality, jež se nacházely v opozici vůči mainstreamovým mediálním obrazům (dokumentarismus a subversivní montáž, anti-reklama, sprejování, ale i praktiky a podoby banální každodennosti).

Rekonstrukce této úvahy z roku 2004 nám nejen nabízí možnost srovnání s aktuální dobou, ale především – a to je cílem této výstavy – nám nabízí bod, odkud pohlédnout na práce všech dalších vystavených umělců jedné generace. Je to sonda do doby post-konceptuálního obratu v lokálním umění, který Skálova práce tematizovala.

Vít Havránek

Zbyněk Baladrán (*1973, Praha) studoval v letech 1992–1997 dějiny umění na Univerzitě Karlově a v letech 1997–2003 na AVU v Praze v Ateliéru intermédií Jiřího Davida, v Ateliéru malby Vladimíra Skrepla a v Ateliéru nových médií Veroniky Bromové. V roce 2001 spoluzaložil galerii Display, kterou dodnes vede jako kurátorskou platformu pro spolupráci. Od podzimu 2025 povede ateliér Grafika 2 na AVU.

Ján Mančuška (*1972, Bratislava – † 2011, Praha) studoval v letech 1991–98 na Akademii výtvarných umění v Praze v Ateliéru kresby Jitky Svobodové, v Ateliéru grafiky Vladimíra Kokolii a v Ateliéru malby Vladimíra Skrepla. V roce 2004 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Jiří Skála (*1976, Sušice), studoval v letech 1998–2004 na AVU v Praze v Ateliéru intermédií Jiřího Davida a v Ateliéru malby Vladimíra Skrepla. Je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2009. V letech 2010 až 2024 vyučoval v Ateliéru intermédií na pražské AVU, v současné době působí jako profesor na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v Ateliéru environmentu.

Tomáš Svoboda (*1974, Plzeň) studoval v letech 1996–2003 na AVU v Praze v Ateliérech malby Jiřího Sopka a Vladimíra Skrepla, následovalo doktorské studium v Ateliéru sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2016). Od roku 2015 je vedoucím Ateliéru nových médií na AVU.

Tomáš Vaněk (*1966, Počátky) studoval v letech 1990–1997 na AVU v Praze v Ateliéru malby Jiřího Sopka a Ateliéru grafiky Vladimíra Kokolii. Je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2001. Od roku 2010 vede Ateliér intermédia 3 na AVU, kde v letech 2014–2022 působil jako rektor.