Vernisáž výstav Jan Ambrůz: O kresbě a Jiří Staněk: Kůže času

Do 20. 8. 2026 jsou v Etcetera Art, Smetanovo nábřeží 8. Praha 1, přístupné velmi zajímavé výstavy: Jan Ambrůz: O kresbě a Jiří Staněk: Kůže času.

Jan Ambrůz patří ke generaci autorů, která do uměleckého prostředí vstupovala na začátku 80. let. Do podvědomí se dostal jako autor monumentálních site-specific instalací, nefigurativní sochař, land artista, a neposlední řadě výjimečný kreslíř.

Podle slov Jiřího Valocha: „Na rozdíl od většiny svých vrstevníků užívá jazyka geometrie, ale nikoli takového, jaký byl vlastní konstruktivismu a konstruktivním tendencím 60. let; východiskem mu je geometrie minimálního umění, a to jeho nejdůslednějšího typu, kterým bychom si mohli vymezit jmény Carla Andreho, Sola LeWitta či Donalda Judda.“

Vedle prostorových realizací vznikají kontinuálně od konce 80. let i kresby. Ty různým způsobem na objekty a sochy navazují nebo mají konceptuální charakter a myšlenkově odkazují ke kresbě 70. a 80. let, v českém prostředí jsou to například práce Dalibora Chatrného – obouruční kresby, kresby s překážkou nebo Magdaleny Jetelové – kresby dýmovnicí, ohněm.

I pro Jana Ambrůze je při realizaci velice důležitý samotný proces vzniku. Minimalistické akce jako repetitivní otisky obyčejných předmětů ze zahrady, množení rastrů či linek za pomoci předem připravené osnovy a napnutého lanka, i samotný výběr barevnosti, dávají vzniknout kresbám, které svou monumentalitou konkurují rozměrným prostorovým realizacím, protože podstata obou je totožná. 

Tvorba Jana Ambrůze je o minimalistických gestech, která dávají vzniknout monumentálním dílům různých formátů. A jak název jednoduše poukazuje na základní linku, výstava samotná se pokusí kresbu Jana Ambrůze z posledních let představit a přiblížit velice autentický způsob, který odvisí silnému osobnímu prožitku a neustálému hledání.

Tvorba Jiřího Staňka se pohybuje na hranici mezi obrazem a objektem, mezi stopou a dotykem. Grafické listy, vstupující do prostoru prostřednictvím skládaných struktur a radikální grafiky, zde nejsou pouhou kombinací dvou technik, ale způsobem uvažování o čase jako o vrstvě, kterou lze ohýbat, překládat a znovu otevírat.