Vernisáž Vladimír Kokolia: Obraz podle podoby

Do 17.11.2017 bude v galerii NoD, Dlouhá 33, Praha 1 (první patro za kavárnou), přístupná zajímavá a hustá výstava Vladimíra Kokolii: Obraz podle podoby.

Dvě strany téhož se potkaly a slíbily si věrnost. Více se již nespatřily. Obraz jednoho žil v obraze druhého. Když už byl velký, vydal se na zpáteční cestu do světa. Ve světě bylo spousta světla a obraz začal být vidět. Každý se v něm mohl uvidět. Kdo se ale díval déle, mohl v sobě zahlédnout též k nepoznání změněnou věrnou podobu druhé strany.

————

CV Vladimíra Kokolii od Jakuba Krále: Vladimír Kokolia se narodil 27. listopadu roku 1956 v Brně a po absolvování Střední školy uměleckoprůmyslové v Uherském Hradišti v oboru Propagační grafika nastoupil do malířského ateliéru profesora Jana Smetany na Akademii výtvarných umění v Praze. Na AVU od roku 1992 také vede svůj ateliér Grafika II, jímž prošla již celá řada předních současných českých výtvarníků. V roce 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, v roce 2006 byl jmenován profesorem a konečně pak v roce 2012 byl oceněn prestižní Cenou od Dalibora Chatrného. Záběr jeho činností je mimořádně široký. Mezi lety 1984 až 1997 působil jako zpěvák a textař brněnské undergroudové skupiny E, praktikuje staré čínské bojové umění, ale především se věnuje malbě, kresbě a grafice. Ve druhé polovině sedmdesátých let, kdy byl Vladimír Kokolia studentem Akademie výtvarných umění v Praze, převládaly na české výtvarné scéně spíše nemalířské tendence vizuálního umění a i přesto se však důsledně věnuje klasickému médiu malby. Mezi jeho první obrazy patří například krajiny brněnského okolí (Knínice, 1979), které však hned již na počátku osmdesátých let nahradil spíše městskými tématy (cyklus Hromadná městská doprava), kterými se určitým způsobem přibližoval malířům české grotesky (Nástup do tramvaje, 1979). Kolem poloviny osmdesátých let v jeho díle malba ustupuje a daleko více se soustředí na kresbu, jichž vzniklo na stovky kusů, a grafiku. Především ve svých kresbách se pak věnuje opět člověku, jenž v jakémsi vakuu zakouší pocitu marnosti a absurdity. Po polovině osmdesátých let se již opět rozhodně vrací k malbě, v níž využívá předchozího nemalířského období a zhodnocuje ornamentiku svých kreseb. Maluje slabou rozředěnou barvou a plochu obrazu, jenž často dělí do určitých ornamentálních rytmů, jejichž elementy takřka vždy vycházejí z předmětného světa. Mnohdy se stále obrací k člověku, ale ať je námětem jeho obrazů cokoliv, často se předmět stává na první pohled nečitelným, neboť jej zobrazuje v plynoucím čase z mnoha úhlů. V tomto ohledu je pak nepochybným vzorem jeho myšlení východní filozofie. Vladimír Kokolia neodmyslitelně patří k nejosobitějším představitelům malířské generace nastupující v osmdesátých letech, jenž nejen v dobách otřesu malbou v devadesátých letech, ale nepřetržitě až do dnešních dní udržuje úroveň tohoto média nadále výsostně na výši. Literatura: Naďa Řeháková, Vladimír Kokolia, Výběr z nejnovější tvorby (kat. výst.), Oblastní galerie v Liberci, Západočeská galerie v Plzni, 1995. Autor anotace Jakub Král