Věnuje se také tvorbě nástěnných maleb, scénografii a operní režii (Parsifal v ND Brno aj.).
Spojení protikladů. Sloučení mužského a ženského principu a z něj pramenící překonání smrti a vzkříšení. Tvoří vždy s pocitem vnitřního klidu a harmonie, které dosahuje zklidněním dechu před každým malováním, byť posléze vznikne velmi dramatický a dynamický obraz. Noří se do hloubi svého nitra, v němž už není pochybností.
Synestesii – neboli schopnost vidět hudbu barevně – si Vladimír Kiseljov uvědomoval již v dětství, kdy mu vážná hudba z gramofonových desek evokovala různé obrazy. První uměleckou performance pak uskutečnil za přímé účasti publika v roce 2009. Hudba je jeho niternou součástí, vnímá ji jako svůj hlas, který skrze malbu mohou slyšet a jako energii zažít i ostatní. Nebojí se při malbě použít všech barev a v pastózních nánosech je „lít“ na plochu plátna. Jde o vytvoření energetického a významového otisku konkrétní skladby, její zhmotnění, ze kterého mohou lidé čerpat. Maluje vždy při plném vědomí, nejedná se tedy o automatické obrazy nevědomí, což se může na první pohled zdát, ale o obrazy vyššího vědomí, světa idejí. Všech těchto momentů pak využívá při své tvorbě, ať už se jedná o malbu pláten, anebo nástěnné malby.
„Hledání smyslu věcí, vnitřního tmelu světa, který zevnitř drží vše pohromadě, jak říká Goethe ve Faustovi – a předávání tvořivé, propojující energie lidem skrze svou tvorbu – to jsou činnosti, které mě od dětství naplňují. Je to pro mě forma komunikace se svým nitrem – i se svým okolím, trénink pravdivosti a jednoty smýšlení a činů“.
Creative Commons Attribution