Vernisáž Vladimír Kiseljov: Nyní a vždy – K narozeninám republiky

Do 12.12.2018 bude v Donuterii, Náprstkova 9, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava obrazů Vladimíra Kiseljova: Nyní a vždy – K narozeninám republiky.

MgA. Vladimír Kiseljov
www.kiseljov.net

MgA. Vladimír Kiseljov je umělec hluboce studující tradice kulturních dějin. Vystudoval Střední školu uměleckých řemesel a JAMU v Brně, uspořádal dosud přes 90 samostatných výstav. Patří mezi ně i účast na Mezinárodním Bienále současného umění ve Florencii v roce 2009, výstavy obrazů v Berlíně, Bayreuthu, Edinburghu, Vídni, Kodani, Lipsku, Zadaru aj. Realizoval 10 rozměrných nástěnných maleb, z nichž největší vznikla v roce 2015 v podchodu vlakového nádraží v Tišnově na ploše 600 m2 a je provázená neustále znějící hudbou. Další jsou v Edinburghu, Casablance, Florencii aj. V roce 2015 se svou tvorbou zúčastnil i oficiálního programu Pražského Quadriennale. V roce 2018 účinkoval na mezinárodním divadelním festivale v Casablance v Maroku s malířskou performance s projekcí, získána cena za interakci.

Spojení protikladů. Sloučení mužského a ženského principu, z něj pramenící překonání smrti a vzkříšení. Pohled do mikro i makro světa zároveň. Inspiračních zdrojů v tvorbě Vladimíra Kiseljova je ovšem mnohem více. Zaměřuje se na vlastní nitro, přírodu a především hudbu. Ta je prostředkem a pomocníkem k tomu, aby společně s obrazem předal vzniklou energii dál. Tvoří vždy s pocitem vnitřního klidu a harmonie, které dosahuje zklidněním dechu před každým malováním, byť posléze vznikne velmi dramatický a dynamický obraz. Noří se do hloubi svého nitra, v němž už není pochybností. Symbolika, mystika a pravdivost světa.

Všech těchto momentů pak využívá při své tvorbě, ať se už jedná o malbu pláten, anebo nástěnné malby, jež svým rozměrem nemají v evropském srovnání konkurenci. Právě synestesii – neboli schopnost vidět hudbu barevně – si Vladimír Kiseljov uvědomoval již v dětství, kdy mu vážná hudba z gramofonových desek evokovala různé obrazy. První uměleckou performance pak uskutečnil za přímé účasti publika v roce 2009, kdy při poslechu barokní hudby vytvořil během hodiny rozměrný obraz. Hudba je jeho niternou součástí, vnímá ji jako svůj hlas, který skrze malbu mohou slyšet a jako energii zažít i ostatní. Nebojí se při malbě použít všech barev a v pastózních nánosech je „lít“ na plochu plátna. Jde o vytvoření energetického a významového otisku konkrétní skladby, její zhmotnění, ze kterého mohou lidé čerpat. Maluje vždy při plném vědomí, nejedná se tedy o automatické obrazy nevědomí, což se může na první pohled zdát, ale o obrazy vyššího vědomí, světa idejí.