Vernisáž Vít Soukup: Retro?
Do 18. 10. 2026 je v Galerii Václava Špály, Národní 30, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a silná výstava Vít Soukup: Retro?
Průvodní text kurátora Radka Wohlmutha:
Název výstavy v sobě nese přesně ten druh dvojznačnosti, jakou měl Vít Soukup rád.
Na jedné straně je to znamení výběrové retrospektivy, která připomíná dílo předčasně zemřelého malíře, filmaře a příležitostného grafika, na straně druhé odkaz k tomu, že byl jedním z prvních umělců své generace, který se nebál do své tvorby skutečné retro vytáhnout. Pro Víta Soukupa, jemuž známí neřekli jinak než Beruška, ale retro nepředstavovalo jen nostalgicko-vizuální hru, zásadní byla autenticita motivů, proto je přemalovával z dobových novin, časopisů a propagačních tiskovin.
Soukupova malba se postupně vyvíjela od šťavnatého realismu, přes abstinenčně neurotickou expresi až k realistické abstrakci. Jeho vizuální jazyk byl vždy pevně ukotvený ve skutečnosti, ale zároveň ji dokázal znejistit a transformovat v obraz, který je víc než jejím záznamem. Vít Soukup měl schopnost vytáhnout z každého tématu, kterým se zabýval, to podstatné, co charakterizovalo dobu i její českou stopu. V prvních cyklech se soustředil hlavně na to, čím byla vykolíkovaná mysl socialistické éry. Jídlo jako fetiš hojnosti, kosmické úspěchy jako oficiální mýtus pokroku a chlupaté kozácké čepice coby módní groteska všedního dne. Z jeho strany nešlo o sentiment, ale analýzu mentálního smogu, který tehdejší společnost obklopoval. Jeho vážně míněná ironie šla často až za hranice trapnosti, a dokázal skrze ni pojmenovávat mechanismy, které formovaly kolektivní normativy.
V době spotřební demokracie se jeho pozornost přesunula k jinému typu vizuálního balastu. Série IKEA, malovaná podle komerčních letáků, ukazuje především vzorníky, detaily koberců a další náměty, které jako atraktivní zboží nedávají úplně smysl. Jsou to fragmenty, které mají prodávat životní styl, ale samy o sobě jsou bezobsažné stejně jako jejich názvy. Vít Soukup v nich odhaluje estetiku globalizovaného konzumu, v němž je člověk redukován na uživatele katalogu. I zde se dotýká české zkušenosti, totiž přechodu od nedostatku k nadbytku, který je stejně prázdný, jen v pestřejším obalu.
Jeho poslední cyklus Armáda pro republiku se vrací k figurkám východoněmeckých indiánů, bojovníkům z novinových snímků i kindervajíček a akčním hrdinům porevolučních filmů, jako by šlo o novodobé blanické rytíře, kteří snad jediní mají zájem bránit vlast Švejků před potenciálním nebezpečím. Vít Soukup znovu vytahuje ironii, i když je tentokrát její tón o poznání temnější. Zvlášť v dnešním kontextu jsou jeho obrazy až znepokojivě aktuální.
Retro? je proto nejen připomínkou jeho tvorby, ale i návratem k otázkám, které pokládal. Co tvoří českou identitu, jak a jestli vůbec se proměňují naše národní hodnoty a proč se některá témata vracejí s takovou umanutostí? Soukupovy cykly jsou kromě jiného i mapou národní psychologie přežívání. Schopnosti ironizovat vlastní situaci, ale zároveň ji brát vážně, protože právě tato dvojznačnost je způsob, jak se Češi vyrovnávají s dějinami. Je to výstava, která ukazuje malíře, který dokáže být současný v jakékoli době, protože minimálně tušil, že minulost u nás nikdy úplně nemizí – jen lehce změní svoji tvář.
Radek Wohlmuth
Poděkování Markétě Soukupové, GAVU Cheb, Marek Collection a soukromým sběratelům za zápůjčky. Zvláštní poděkování Jiřímu Gordonovi.
Vít Soukup (1971 – 2007)
Předčasně zemřelý malíř, grafik a filmař studoval v letech 1991 – 1997 VŠUP v Praze (ateliér malby P. Nešlehy) a v letech 1995 – 1996 AVU v Praze (ateliér intermediální tvorby M. Knížáka). Pracoval s nadsázkou a jako jeden z prvních začal do své tvorby programově vnášet motivy socialistické éry. Hlavním principem jeho malby byla ironická nadsázka a citace, ve kterém do promalované olejomalby převáděl nejen jakoby banální osobité kompozice, ale zachycoval i svéráznou barevnost starých soutisků a vizuální styl 60. a 70. let. Jeho plátna mají naprosto osobitý zvláštní nostalgicko-sarkastický náboj. V jeho „retro“ malbě, která se obrazově opírala o témata ze starých časopisů zahrnující stejně tak modelky jako elektrosoučástky z časopisu pro mládež ABC, nebo komerční letáky, se od realismu postupně dostal až k ‚realistické‘ abstrakci.




Creative Commons Attribution