Vernisáž Veronika Čechmánková ~ So Far, So Close

Cast away your shadow upon entry
Consuming complexity of deep mazy cellars
Hearing fast steps marching
Up & down
Close & far
Sharp tips, dead ends
beware of going in circles, if you can
And slender pillars
Breathing with soft resonance
Where vertical air shafts
Cross the high lines

Oh, stranger, are you lost?

 

~

Byli jsme tu vždycky. Jen někdy méně vidět. Když se stáhli pod zem, vylezli jsme na vyschlý povrch. Tolik zpackané práce. Díky vlastní přizpůsobivosti jsme brzy ovládli rozsáhlá území. Neustálá změna konstelace. Rekombinace. Souhra.

Černí, zrzaví, rudí. Malí a velcí. Staří a mladí. Na zemi i pod zemí nám počalo být těsno, a někteří z nás se vydávali stále častěji na výpravy do korun stromů, na vršky sloupů i zbytky stožárů. V jejich záhybech a dutinách jsme založili nová společenství. V nepříznivých podmínkách nám popínavé rostliny nabídly pomocnou ruku a my opětujeme jejich snahu, jak jen můžeme. Pečlivě splétáme hedvábnými vlákny tenké haluze a jejich listy spojujeme ve složité labyrinty tunelů a komor. Některé kmeny se sblížily s houbami natolik, že prorostly jejich těly. Splynuly v jedno a ztratilo význam oslovovat je původními jmény. V jednotě tkví síla.

Jsme jedni i mnozí, spolu i sami. Tkalci, snovači, splétači listů i pěstitelé hub. Naše království se rozprostírají do šíře i do dáli, máme však na paměti, že vše významné stojí na těch nejmenších pilířích. Vyvinuli jsme nové formy organizace a rozsáhlé komunikační sítě nebývalé komplexity. Sdílení je klíčové. Chemické platformy rovnováhy. Impulzy šířící se na jednotné vlně. Porozumění bez hranic.

Když vyvádíme bledé, vydáváme se na cesty. Přirozeně se rozprostřít, zaplnit prostor tak akorát. Nebrat, nepřekážet. Když padne tma a je třeba ochránit slabší, dělnice se uchopí drápky a vytvoří řetězce z živých článků těl splétané v dočasnou pružnou kostru chrámové lodi vzájemné péče. Mnoho duší a jedno tělo. Vlákna do sebe propletených končetin. Tkalcovský stav s larvovým člunkem. Stávat se můstkem, přístřeším, lůžkem… Pevně a přece křehce. Nabývat významu dle potřeby. Spřádat se k sobě, tam a zpátky, pro nás, pro ně, pro ostatní.

Výstavní program Petrohradská kolektiv z.s. na rok 2020 byl podpořen Státním fondem kultury ČR, Magistrátem hlavního města Prahy a Městskou části Praha 10.

….

Všechny fotky z výstavy: Honza Horák.