Vernisáž velké výstavy Zdeněk Smetana a jeho světy

Do 31. 3. 2026 je v Hale 17, Pražská tržnice, Bubenské nábřeží 13, Praha 7, přístupná v obou patrech krásná a rozsáhlá výstava Zdeněk Smetana a jeho světy.

Křemílek a Vochomůrka, Malá čarodějnice,  Rákosníček nebo Štaflík a Špagetka. S dílem Zdeňka Smetany se setkal každý z nás. Zdeněk Smetana – režisér, mistr animace a výtvarného umění výrazně ovlivnil českou kulturu a svým dílem  oslovil široké spektrum diváků, dětí i dospělých. Všichni si pamatujeme příběhy, které jsme sledovali v dětství, i radost, kterou nám Smetanovy postavy přinášely. Ikonické postavy jeho filmů a večerníčků ale nejsou jen dětskou zábavou.

Reflektují tradice, kreativitu a hodnoty typické pro české prostředí a vizuální kulturu. Zdeněk Smetana svým uměním formoval nejen generace dětí, ale i dospělých, kteří byli jeho tvorbou inspirováni. S více než čtyřmi sty filmy, z toho čtyřmi celovečerními, se jeho práce stala neodmyslitelnou součástí našeho kulturního dědictví a ovlivňuje i nové generace umělců. Smetanovy filmy byly k vidění po celém světě a jeho knihy vyšly v mnoha cizojazyčných mutacích. Přijďte si připomenout kouzlo jeho tvorby a objevit, jakým způsobem Zdeněk Smetana přispěl k našemu kulturnímu dědictví.

….

Zdeněk Smetana – (26. července 1925 – 25. února 2016 Praha) byl českým výtvarníkem, animátorem, scénáristou a režisérem animovaného filmu. Pocházel z úřednické rodiny z pražského Žižkova. Jeho rodiče ho v kreslení a malování podporovali od dětství, mimo jiné financovali soukromé lekce u akademického malíře Jaroslava Moučky. Ten ho naučil základy výtvarného řemesla, včetně přípravy barev. Důležitou postavou v době dospívání pro něj byl jeho profesor kreslení z víceletého gymnázia („reálky“) Miroslav Kužel. Tento český malíř, sochař a medailér
kolem sebe shromáždil skupinu výtvarně nadaných studentů, které podporoval v jejich dalším rozvoji.

Formoval ho nejen výtvarně, v době německé okupace mu velmi pomohl např. tím, že mu v rámci totálního nasazení našel práci v rytecké dílně. Tato práce byla pro Smetanu rozhodující i v pozdějších letech, kdy se věnoval technice suché jehly. Po válce odmaturoval a po povinné vojenské službě začal studovat výtvarnou výchovu pro střední školy na ČVUT u známého výtvarníka Cyrily Boudy. Studium ho ale neuspokojovalo, a tak se po roce rozhodl vyzkoušet kariéru v rozvíjejícím se Studiu Bratři v triku. Na základě svých kreseb se svérázným grafickým projevem byl v roce 1946 Jiřím Trnkou přijat. Animovaný film se tak stal jeho celoživotní náplní.

V atelieru kreslených filmů začínal jako každý-od fázování a konturování. S přibývajícími zkušenostmi se vyšvihl na excelentního animátora, který byl v již padesátých letech nejžádanějším v celém Československu. Svůj charakteristický výtvarný projev expresivní perokresby uplatnil ve svých prvních filmech Půjde to (1950), Dostihy (1956), OP Prostějov (1959) a jiné.

Z fáze od nejvyhledávanějšího animátora po samostatného autora se dostal od počátku šedesátých let, kdy začal vyvíjet bohatou uměleckou činnost jakožto animátor, výtvarník, scenárista a režisér v jedné osobě. Autorskou tvorbou se pak až na výjimky zabýval až do konce svého tvůrčího života. Jako samostatný autor vytvořil ceněné animované morality a minigrotesky jako např. Lahev a svět, Jediná radost, Problematorium a Konec krychle. Posledně jmenovaný film byl v roce 1979 Britskou filmovou akademií označen za nejlepší evropský film roku.

V roce 1963 vytvořil satirickou grotesku Romanetto a o rok později kromě filmů reklamních vyprodukoval i sedm dalších – Věnec, V pravé dopoledne, Láhev a svět, Krvelačné šelmy, Halali, Deštník, Brejle. Následovala nespočetná řada dalších filmů a seriálů, jak pro dospělé, tak pro diváka dětského. Od roku 1968 se Zdeněk Smetana zařadil mezi autory televizních večerníčků první sérií Pohádek z mechu a kapradí (1968), Rákosníčkem (1975), Brundibáry (1980), Malou čarodějnicí (1984), Kubulou a Kubou Kubikulou (1986), výtvarně doprovodil večerníčky Štaflíka a Špagetku (1969 – režie V. Bedřich), Radovanovy radovánky (1989 – režie Z. Bártová) a O skřítku Racochejlovi (1997 – režie J. P. Miška). V průběhu své kreslířské tvorby si odběhl i k loutkovým filmům – Čára a Já (1974) a Strašení čmeláků (1977), nebo tzv. poloplastickým (technika na pomezí loutkového a ploškového filmu) na motivy hravě erotických „poudaček“ J. Š. Kubína – Voda čerstvosti (1966 – první perníkový film výtvarnice H. Horálkové – veškeré fáze a části figur jsou upečené z perníku), Všehochlup (1978 – vyšívaný film výtvarnice Z. Bártové) a Drátovat, flikovat! (1980 – natočeno ve stylu lidových maleb na sklo).

Za své filmy získal na padesát domácích i zahraničních ocenění, např. z Benátek, Cannes, Berlína, Londýna, Vídně, San Sebastianu, Montevidea, ale i domácích Karlových Varů, či ze Zlína (tehdy Gottwaldova). V roce 2014 tato ocenění korunovala Cena za celoživotní dílo na oborovém festivalu Anifilm. Výtvarně doprovodil i několik hraných filmů – seriál Klapzubova jedenáctka (1967), Jak dostat tatínka do polepšovny (1978).
zdroje: rodina Z. Smetany , https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/12733/zdenek-smetana

Zdeněk Smetana a jeho světy