Vernisáž velké výstavy Miroslav Šašek: let č. 59/74

Do 7.7.2017 bude ve Vile Pellé, Pelléova 10, Praha 6, přístupná velmi zajímavá a rozsáhlá výstava Miroslav Šašek: let č. 59/74.

Výstava představí tvorbu světoznámého ilustrátora, autora sedmnácti fenomenálních obrázkových knih o světových metropolích a zemích To je…. Od To je Paříž, Londýn a Řím, přes New York, Mnichov a Benátky až po Hongkong a Austrálii. Emigrant a světoběžník Miroslav Šašek v nich zachytil jejich historický obraz i dynamiku moderní doby let šedesátých a počátku let sedmdesátých. Jedinečný koncept knih, pečlivost při sbírání a zpracování námětů a především humor tvoří z díla Miroslava Šaška moderní klasiku a z jejich autora jednoho z našich tří nejproslavenějších světových ilustrátorů. Výstavu rozehrají animované, kreslířské i rozhlasové vstupy.

Text Olgy Černé o Miroslavu Šaškovi z webu www.baobab-books.net:

Miroslav Šašek se narodil 18. 11. 1916 v Praze na Žižkově.

Jeho matka Anna Marie, rozená Nováková (nar. 17.1.1886), byla dcerou poštovního úředníka. Vystudovala odbornou školu psaní na stroji a kurs těsnopisu a pracovala jako korespondentka. Dne 19.9.1915 se provdala za účetního Aloise Šaška (nar. 18.6.1885). Otec Aloise Šaška pocházel ze starého mlynářského rodu Šašků, který na Luckém mlýně u Chodovlic žije nepřetržitě od roku 1605.

Alois Šašek zemřel 15.10.1926 v Sedlčanech, kde byl (patrně od roku 1925) ředitelem pojišťovací kanceláře První české vzájemné pojišťovny. Bylo mu 41 let. Anna Marie zůstala sama se dvěma dětmi, desetiletým Miroslavem a šestiletou Věrou, a vrátila se s nimi do Prahy. Miroslav v Sedlčanech chodil do obecné školy, pátou třídu (1926–27) absolvoval s jedničkami ze všech předmětů. Na reálce v Praze XI. podle vysvědčení ze septimy (1935–6) už jeho studijní výsledky tak vynikající nebyly: mezi dostatečnými a dobrými je jenom jedna velmi dobrá. Z kreslení.

Po absolvování reálky vystudoval Miroslav Šašek ČVUT v Praze (škola architektury a škola kreslení a malování, prof. Oldřich Blažíček). V letech 1938 a 1939 podnikl studijní cesty do Anglie, Francie, Německa, Belgie, Holandska, Anglie a Skotska.

Od února do září 1939 byl zaměstnán jako expediční úředník v pražské filiálce cestovní kanceláře WAGONS-LITS//COOK. Během své činnosti osvědčil se jako prvotřídní expedient ve styku s cestujícím obecenstvem, jmenovitě s cizinci, jelikož ovládá dobře češtinu, němčinu, francouzštinu a angličtinu. Je dobře obeznámen s agendou spacích a jídelních vozů, v prodeji jízdních lístků všeho druhu, jakož i v agendě vystěhovalectví a lodních lístků. (z vysvědčení společnosti WAGONS-LITS//COOK).

Za první republiky, za protektorátu a po válce ilustroval mnoho dětských knih, které vycházely v nakladatelství Melantrich a v Kuncířově a Doležalově nakladatelství. Ilustroval např. Hiršalovu Červenou Karkulku, Sedm mamlasů Eduarda Petišky a vlastní pohádku Benjamin a tisíc mořských draků kapitána Barnabáše, z knih pro dospělé jedno vydání Haškova Švejka a Chevalierových Zvonokosů. Kreslil karikatury a vtipy do Svobodného slova, Českého slova a Večerníku, byl stálým spolupracovníkem nedělní přílohy Českého slova „Kvítko“, dělal i grafickou úpravu několika týdeníků. Se svojí první ženou Jindřiškou navrhovali a vyráběli loutky.

V roce 1947 odešel studovat na Ecole des Beaux Arts do Paříže. Chtěl zde také pro Kuncířovo nakladatelství nakreslit turistického průvodce městem: …tenkrát jsem myslel ještě na spoustu textu s drobnými obrázky1, ale zůstalo jen u přípravných prací. Po únoru 1948 Šašek zvolil emigraci a tři roky pracoval v Paříži jako grafik a architekt.

V roce 1951 ho Jan Snížek přivedl do Svobodné Evropy. Nastoupil jako produkční spolupracovník, ale prakticky přes noc se zde stal hlasatelem, hercem, recitátorem i zpěvákem. Šašek nikdy předtím nemluvil do rozhlasu, ani nehrál ochotnické divadlo. Přirozená inteligence, umělecká i lidská citlivost a hlas, v němž Kodíček, Čáp, Lotar a Machatý probudili škálu skrytých rejstříků, z něho udělaly rázem profesionála mimořádných kvalit. Protože se zmocňoval básníků vytříbeným intelektem i všemi smysly, uměl dát jejich slovům pokaždé osobitý a chápavý hlas. V našich pořadech Divadlo týdne četl skoro vždy hlavní úlohu.2

Na podzim roku 1957 se Šašek vrací do Paříže a pokračuje v přerušené práci na turistickém průvodci. „This is Paris“ se Šaškovými ilustracemi i textem vychází v nakladatelství Allen v Londýně, brzy poté i v nakladatelství McMillan v New Yorku. Následují knihy o Londýně, Římě, New Yorku, Edinburgu, Mnichově, Benátkách, San Francisku, Izraeli, mysu Cape Kennedy, Irsku, Hong Kongu, Řecku, Texasu, OSN, Washingtonu D.C., Austrálii a historické Británii.

V každé knížce je 80 kreseb; práce na knize trvala tři až čtyři měsíce, začínala tím, že si Šašek přečetl nějakou literaturu …a pak tam prostě přijedu a chodím s očima otevřenýma. Dělám kresbu po kresbě, tak co si myslím, že by mohlo být typické. Nakonec mi to vždycky vyšlo. Smlouvu s nakladatelem měl na dvě knížky ročně.1

Po všech těchto knihách, z nichž některé vyšly ve statisícových nákladech, nakreslil Šašek jakousi sumu svého světa v kalendáři Českého slova na rok 1978, začínající vzpomínkou z Prahy a končící newyorskou sochou Svobody. Zde je celý Šašek v kostce, zde je lidský úděl, shrnutý v architektonické pomníky civilizace. Jeho mistrovství bylo v tom, že svými kresbami oslovoval intelektuály i děti.2

Neuskutečnily se plány na knížky o Bombaji, Dillí (nabídka Air India), Bermudách, Kanadě (návrh přišel od Canadian Pacific), Riu de Janeiru, Kodani, Stockholmu, Vídni, Amsterdamu.

Knihy z řady „This is…“ byly přeloženy do mnoha jazyků, vycházely ve Francii, Itálii, Německu, Španělsku, jižní Americe, Japonsku i ve Skandinávii. Podle čtyř z nich (New York, Izrael, Benátky, Irsko) byly natočeny filmy.

Kromě těchto ilustrovaných průvodců po městech a zemích Šašek vydal další dvě knížky s vlastním textem a ilustracemi: Stone is not Cold (New York, 1961) a Mike and the Modelmakers (Londýn, 1970) a několik titulů ilustroval.

Pro Svobodnou Evropou v šedesátých letech pravidelně psal a namluvil fejetony a postřehů z cest po světě. V posledních patnácti letech svého života uspořádal řadu výstav svých obrazů v Německu, Švýcarsku, Velké Británii, Austrálii a USA.

Všichni, kdo ho poznali, vzpomínají na něj jako na laskavého a přátelského člověka mnoha nadání. Uměl vařit (valnou část jeho knihovny zabíraly kuchařské knihy z celého světa) a kam přišel, tam se učil vařit: v Hong Kongu zvládl čínskou kuchyni, nevím už kde indočínskou, dovedl připravit mexická jídla, italská, nemluvě o francouzských; kdyby chtěl, mohl jít dělat šéfkuchaře do kteréhokoli renomovaného restaurantu.3

Zemřel 28.5.1980 ve Wettingenu u Zürichu u své sestry Věry.

Když stál u brány nebeské (Mirek byl tak tuze hodný člověk, že šel jistě rovnýma nohama do nebe), stanul nad ním svatý Petr asi v údivu. Prostovlasý, prošedivělý, v pršiplášti z Londýna, v obleku z Ameriky, v botách z Hong Kongu a s hodinkami ze Švýcar, v kapsách peněženka z Israele a náprsní taška z Irska, s košilí z Říma a s ponožkami z Paříže – kam takového člověka zařadit?3

…a kdo ví, třeba dostaneme brzy knížku „This is NEBE“. (z kondolenčního dopisu)

Olga Černá
www.baobab-books.net