Vernisáž Tomáš Tichý – Rozpojení
Do 7. 5. 2022 bude v The Chemistry gallery, Ovenecká 17, Praha 7 (hned u Letenského náměstí), přístupná velmi zajímavá a hodně současná výstava obrazů Tomáše Tichého: Rozpojení.
Průvodní text kurátora Petra Vaňouse:
Tomáš Tichý (1984) ve své zobrazující malbě dlouhodobě sleduje proměny lidské citlivosti v podmínkách postmediální situace (křížení médií) a digitální epochy. Svou tvorbou reaguje na záplavu fotografických a pohyblivých obrazů, které se stávají vědomě i podprahově součástí našich životů, společně přepisují povrch reality a modelují novou rovinu vnímání, do níž jsou automaticky zabudovány manipulativní a nivelizační prvky. Sleduje propojení novomediálního světa s určitými vizuálními žánry (móda, sport, politika, konzum) a s tendencemi k vytváření atraktivních, vizuálně zapamatovatelných konstelací (umělé ráje) a idolů (celebrity). Poměřuje a zkoumá vztah tradičního závěsného obrazu k novým podnětům, které rozhýbávají, posunují a přetvářejí jazykovou soustavu malby.
Autor hledá a nachází nové možnosti toho, jak prostřednictvím statického obrazu a jeho výrazových inovací zachytit nestabilitu a pomíjivost spotřební vizuality a jak odhalit její četná podprahová sdělení. Poukazuje na chyby v matrixu, které demaskují odvrácenou stranu retušovaného světa. Malířské založení Tomáše Tichého je v mnohém polemické. Ve své práci uplatňuje kritické postupy a etické principy, na jejichž pozadí zpřítomňuje určité ambivalentní rysy společenského statusu quo. Jeho malířský pohled lze označit za diagnostický.
Výstava ROZPOJENÍ prolíná tři tematické obrazové soubory do jednoho synergického celku. V prvním se Tichý prostřednictvím deformovaných a malířsky přepracovaných fotografií topmodelek z devadesátých let vyrovnává s fenoménem apropriace a pomíjivosti paměti navázané na mediální slávu. V druhém na pozadí „hlavonožců“ a sportovců relativizuje a ironizuje společenský pohyb a akceleraci, které naopak zpomaluje, zastavuje a komprimuje do fantomatických deformací. V třetím obrazovém souboru autor pěstuje „digitální“ rostlinu nazvanou Burning Bush / Blackout. Je to obdoba umělé inteligence. Umělý organismus, který odkazuje svou podobou na přirozený stav, ve skutečnosti je však náhražkovou konstrukcí krytou kamufláží a mimikry. Téma ROZPOJENÍ metaforicky postihuje relaci mezi zobrazením a pravdou či lží, které v sobě nese. Popisné zobrazení už dávno nelze ztotožnit s neměnným stavem reality. Je naopak výzvou k reflexi neustálých proměn, které stojí za tekutostí věcnosti a figurace, výzvou, k diagnostikování principů, které za těmito tendencemi z nějakého důvodu stojí.
Autor hledá a nachází nové možnosti toho, jak prostřednictvím statického obrazu a jeho výrazových inovací zachytit nestabilitu a pomíjivost spotřební vizuality a jak odhalit její četná podprahová sdělení. Poukazuje na chyby v matrixu, které demaskují odvrácenou stranu retušovaného světa. Malířské založení Tomáše Tichého je v mnohém polemické. Ve své práci uplatňuje kritické postupy a etické principy, na jejichž pozadí zpřítomňuje určité ambivalentní rysy společenského statusu quo. Jeho malířský pohled lze označit za diagnostický.
Výstava ROZPOJENÍ prolíná tři tematické obrazové soubory do jednoho synergického celku. V prvním se Tichý prostřednictvím deformovaných a malířsky přepracovaných fotografií topmodelek z devadesátých let vyrovnává s fenoménem apropriace a pomíjivosti paměti navázané na mediální slávu. V druhém na pozadí „hlavonožců“ a sportovců relativizuje a ironizuje společenský pohyb a akceleraci, které naopak zpomaluje, zastavuje a komprimuje do fantomatických deformací. V třetím obrazovém souboru autor pěstuje „digitální“ rostlinu nazvanou Burning Bush / Blackout. Je to obdoba umělé inteligence. Umělý organismus, který odkazuje svou podobou na přirozený stav, ve skutečnosti je však náhražkovou konstrukcí krytou kamufláží a mimikry. Téma ROZPOJENÍ metaforicky postihuje relaci mezi zobrazením a pravdou či lží, které v sobě nese. Popisné zobrazení už dávno nelze ztotožnit s neměnným stavem reality. Je naopak výzvou k reflexi neustálých proměn, které stojí za tekutostí věcnosti a figurace, výzvou, k diagnostikování principů, které za těmito tendencemi z nějakého důvodu stojí.
Petr Vaňous, kurátor výstavy
Fotografie z výstavy
Creative Commons Attribution