Vernisáž Tomáš Honz – Obscurum

Do 28. 6. 2023 je v Jan Čejka Gallery v objektu Hybernská 4, Praha 1 (vzadu v průjezdu a doleva), přístupná velmi zajímavá a krásná výstava obrazů Tomáše Honze – Obscurum.

Průvodní text galerie Jan Čejka k výstavě:

Obscurum
Tomáš Honz je krajinář, který čerpá z přímé konfrontace se silami přírody. Neostýchá se malovat v plenéru a cíleně vyhledává taková místa, jež jsou svojí atmosférou pro danou lokalitu charakteristická, avšak zároveň ne zcela běžná a každému dostupná. Jeho zážitky se propisují do obrazů a vtiskují jim určitou živelnost.

Stěžejní roli v jeho díle hraje světlo, které ovlivňuje barevnou paletu a nakonec i celý nádech obrazu. Se změnou místa nebo denní doby se proměňuje světlo i barvy, které Tomáš Honz vidí v krajině před sebou. Patří mezi těch pár autorů, kteří dokáží tyto proměny věrohodně zachytit i dnes. Divák tak může na základě barevnosti v jeho tvorbě pozorovat třeba proměnlivost počasí, rozdíly v nadmořské výšce či různorodost denního světla v různých světových destinacích (Tomáš Honz absolvoval cesty např. na Taiwan, Kanárské ostrovy či do Itálie, Albánie, Jordánska…). Například česká krajina má utlumenější barevnost, a tak oproti světlejšímu a prosluněnému Středomoří se zdá být pochmurnějšího rázu.

Určité zvláštní místo v práci Tomáše Honze mají noční obrazy. Večer a noc pro něj znamenají čas dne, kdy má krajinu sám pro sebe, bez slunečního svitu a ruchu kolem. Ve ztemnělé atmosféře se ale musí o to více soustředit, protože za jediný světelný zdroj má čelovku, která mu osvětlí leda tak plátno a scenérii před ním.

Noční obrazy jsou vlastně jediná poloha jeho tvorby, při které coby krajinář pracuje s umělým světlem. Díky tomu dostávají temné krajiny jedinečnou barevnost, která se vymyká jeho ostatním obrazům. Vzniká větší kontrast mezi světlem a tmou (jenž má blízko k jeho digitálním malbám) a na obrazech je též znát určitý posun prostorového uspořádání, kdy limitovanost světelného zdroje nechává přírodní tvary „zarůstat“ a mizet do tmy až fantaskním způsobem.

Noční plenér představuje pro Tomáše Honze jiná nebezpečí, než se kterými se setkává za dne ve sněhu nebo ve skalách. Ve tmě je více vystaven své vlastní představivosti, která z nočního ticha dokáže vytáhnout i ten nejjemnější šramot a proměnit ho v různá stvoření a monstra, která rozptylují od práce. Tomáš Honz ale nestvůry v obrazech nezobrazuje přímo. Je na divákovi, aby je tam uviděl sám. Na obraze namísto toho vytváří bezobsažné černé plochy, které vyvolávají atmosféru mystična na jedné straně, a metafyzické prázdnoty na straně druhé, protože v nicotě tmy se není čeho chytit.
Právě intenzita temné atmosféry a jakási nepřirozenost až nadpřirozenost nočního prostředí pak nakonec vedou Tomáše Honze k tomu, aby nějakou chvíli setrval i uvnitř svého libeňského ateliéru. Člověk je denní tvor, a tak není pro něj vždy snadné se s nocí vyrovnat. V bezpečí a pohodlí ateliéru se může k prožitým zážitkům vracet. Může si je opakovaně promítat, experimentovat o to více s posunutou barevností a větším formátem, z přírodního řádu unikat skoro až do abstrakce! A může tak občas nechat vyjevit i nějakou tu bytost, před kterou by čelovka z nenadání zhasla.