Vernisáž Theatrum Mundi 4.0 by Darina Alster, Michal Kindernay, Pavel Havrda

Jenom do 14.7.2019 bude přístupná v Karlin studios, Prvního pluku 2, Praha 8 (kousek od Florence v objektu bývalých kasáren za Negrelliho viaduktem), zajímavá výstava Theatrum Mundi 4.0 by Darina Alster, Michal Kindernay, Pavel Havrda.

14. 7. 2019 17:00 – 19:00: Caleidoscopic landscape: rodinné odpoledne s Darinou Alster vrámci dernisáže výstavy.Společně prostoupíme zrcadlem kaleidoskopu a navštívíme krajinu náhodně roztříštěných obrazů. Tyto následně zreflektujeme pomocí koláže.Kromě běžných kartonů budou k dispozici zrcátka a různé fólie a zbytek bude na vás.

V posledním vydání se projekt Thetarum Mundi posouvá do své digitální formy. Interaktivní instalace je kompozicí decentralizovaných záznamů z předešlých tří vrstev skupinového performančního experimentu. Vzniká videoobraz, který vybízí k pokračování ve formě individuálních akcí. Instalace i performance zachycují vnitřní prostor člověka a metaforicky také světa. Dotýkáme se bezčasí, kde ve stejnou chvíli probíhají různorodé procesy. Pracujeme s chaosem, který umožnuje nečekaná spojení. Zajímá nás cykličnost času. Konec střídá začátek v nepravidelném rytmu. Datová krajina vnitřně se rozpadajícího systému projekcí, které se staly zrcadly svých pozorovatelů.

Text Mariany Serranové:

Darina Alster je z umělkyň s přiznanou a otevřenou inklinací k magickým principům. Videoinstalace v Karlin Studios dokumentuje její třídílný performativní projekt původně tematizovaný jako Agonie vzniku a zániku v Karlín Studios v roce 2016, Stavy mysli realizovaný v Gasku a ve Veletržním paláci jako Emoce. Ve spolupráci s performery, tanečníky, mediálními umělci a dobrovolníky autorka komponuje pestré „divadlo světa“, inspirované vizemi renesančního mystika G. P. Gallucciho. Jde o synchronní aktivitu mnoha performujících subjektů, aktéři jsou vyzváni ke svobodnému a intuitivnímu projevu, udržují kontinuum, v jejich nahodilých spojích vznikají překvapivé obsahové vrstvy. Zneklidňující naturalismus scén jakoby připomíná přesvědčení hermetiků, že umění má napodobovat dílo přirozenosti. Agonie vzniku a zániku je založena na dynamice střídání cyklu soustředění a nesoustředění.
Darina Alster hledá v konceptech klasické mystiky a utopie raného novověku ideovou základnu, rámec, který by mohl pojmout mnohost, jednotu pro nevyčerpatelné množství možností. Snaží se pojmenovat věci, pro která se těžko hledají slova, její pohled na magické principy v realitě je eklektický a variabilní, inspiruje se Jodorovského psychomagií jako způsobem života i terapeutickou metodou.
Když přemýšlíme o tom, k čemu může sloužit v dnešní době hermetismus, nemůžeme opomenout, že jeho „aplikace“ oživuje archaické představy vzniklé v odlišném politickém kontextu. Soubor těchto názorů nabízel utopičtější a otevřenější model vědomí, než jaké diktovalo mocenské uspořádání či náboženská dogmata. Hermetické chápaní světa vychází z přesvědčení, že vesmír, respektive makrokosmos a člověk, tj. mikrokosmos, si zrcadlově odpovídají. (Titus Burckhardt)
Jednotlivé performance jsou založené na vlastní volbě a invenci zúčastněných, aniž by byli řízeni, účinek celku je nepředvídatelný, většina performerů je pohroužená do sebe, nesnaží se o součinnost, mají jen instrukce udržovat aktivitu a střídat ji s odpočinkem dle potřeby, mohou využít cirkulující točnu, která je jakýmsi ústředním symbolickým motivem.
„Točna vytváří rotační pohyb a vlastně obraz světa. Inspiraci jsem čerpala ze středověkých rytin, kdy máš kruhový obraz zachycující systém planet nebo třeba psychických funkcí člověka. Je tu kruhový pohyb času nebo roku. Na tenhle symbol mne přivedla Jana Orlová. Taky jsem si dělala výzkum o kruhových tancích, kde je kruh symbolem života. Zajímá mě pohyb víru. Další inspirací byly filmy Petera Greenawaye, zvláště Prosperovy knihy, kde se všechny věci dějí zároveň a je na divákovi, co si
z toho vybírá a co je schopný vnímat, protože nikdy nezvládne vnímat všechno. Vždycky je tam pokora vůči většímu celku. Vlastně se tím divák dostává do změněného stavu vědomí.“ (Darina Alster)
Feministické badatelky Silvia Federcini a Leopoldina Fortunati definovaly historický fenomén čarodějnic jako transformaci diskriminovaného sociálního postavení ženy od feudalismu ke kapitalismu. Navazující úvaha by mohla být o obecnější potřebě opírání se o magii v politicky slabé pozici, ve fázích života, kdy člověk nemá podporu v systému, bezprostředním okolí a ztrácí jistotu v jeho hodnotách. Zdá se, že se i feministická umělkyně Darina Alster, která se hlásí k těmto menšinovým, z tradice ženským pozicím, prostřednictvím symbolických aktů stvrzuje a ritualizuje nutný empowerment.

Je-li Theatrum Mundi svého druhu symbolickým obrazem reality či stavu společnosti, pak vzbuzuje řadu možných úvah a interpretací. Je snad současná aktualizace Gallucciho modelu světa připomínkou stále omezené možnosti prolomit politické limity dnešního člověka čistě politickou cestou? Nebo je snad tato ojedinělá iniciativa v současném umění snahou překročit stereotypně konstruované genderové, profesionální i jiné role v současném systému? Nenarušuje tento živý projekt základy institucionální praxe založené na racionálním systému? Může být chaotická intervence jdoucí proti logice času a uspořádání svého druhu institucionální kritikou?

Text: Mariana Serranová

Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr.