Vernisáž Tereza Tomanová: Překlenutí

Chodbičky ze suché trávy pokryté jinovatkou ukrývají pár zachumlaných jablek. Mráz je nespálil a dokonce ještě teď čekají, až je někdo náhodou objeví. Podobně je na tom už jen pár posledních pórků. Zářivá zeleň vesele trčící ze zmrzlé hlíny. Vše ostatní je však pečlivě uschováno na místě, které v létě chladí a v zimě hřeje – tak akorát.

Tereza Tomanová se v novém projektu pro Karpuchina Gallery pomyslně i skutečně přesouvá ze zahrady do sklepa. Nejde přitom jen o přesun v rámci tematické a místní roviny. Dalo by se říci, že přímo souvisí s koloběhem přírody a procesy spojenými s růstem, zráním a konzervací. Tereza (stejně jako autor tohoto textu) žije v malém zahradním domku – ve městě a přitom obklopená přírodou. Během našich rozhovorů jsme se k tématu tohoto specifického bydlení (radostí a starostí s ním spojených) vraceli skoro stejně často jako k chystané výstavě. Je fascinující pozorovat, jak se sdílená zkušenost, známé vjemy a detaily otiskují v Tereziných obrazech, které pod svým povrchem reflektují především žitou realitu.

Tereza i v aktuální sérii rozvíjí autorskou techniku malby vlastnoručně připravenými přírodními pigmenty, jež získává extrakcí z červeného zelí a jiných surovin. Ty v kombinaci s dalšími látkami nechává krystalizovat přímo na plátně. Organické struktury, vznikající jen zpola kontrolovaným bujením krystalů, prorůstají abstraktními i zobrazivými motivy. Obrazy ohledávají vztahy na takřka buněčné úrovni, aby se vzápětí vylouply zpod tuhé slupky a zaměřily svou pozornost na běžné výjevy z odpočívající zahrady. Vše prostupuje nadýchané fialové světlo. Je zvláštní, že jeho přízračné odstíny nepůsobí jakkoli synteticky, byť se s nimi v přírodě v této podobě a intenzitě setkáme jen zřídka. Magická a exkluzivní symbolika fialové zde vstupuje do kontrastu s jejím původem – “obyčejným” zelím. Poměrně úzkou barevnou škálu definovanou autorskou technikou však rozhodně nelze vnímat jako omezení. Naopak, jde o konstrukční prvek komplexního tvůrčího procesu, na mnoha úrovních přímo navázaného na procesy přírodní.

Své dřívější téma zahrady Tereza zcela neopouští. Objevuje ovšem nový motiv, inspirovaný návštěvou středověkého chrámového komplexu vytesaného ve skále – spletitého labyrintu chodeb a místností, v podstatě jednoho velkého sklepa. Ten je zde znovu nalezenou formou, rámcem v němž můžeme o obrazech přemýšlet. Je syntézou funkční architektury a ideálních vlastností prostředí. Drobné prvky – niky, klenby, výklenky a oblouky – vytvářejí v kombinaci se správnou teplotou a vlhkostí podmínky pro uchování plodů zahrady. Sklep je místem, které překlenuje čas, skulinou v neúprosně se vrstvících nánosech okamžiků. Místem pro uchování toho dobrého.

Když sestoupíme, obejme nás dobře známá zemitá vůně. Jsme tam, kde ukládáme vzpomínky na léto. A pokud jsou dobře uskladněné, mohou trochu prosvětlit i lednovou temnotu.