Vernisáž Stefanie Hintersteiner: Close enough

–

Na mých obrazech se přes plátna pachtí velké čmáranice. Opakovaně použitelná gesta a letmé tahy se dělí o prostor se zvětšenými, téměř monolitickými detaily. Nejednoznačnost a otevřenost děl vybízí k soustředění na poezii obrazů.
Základní otázkou všech je, jak převést kresbu do malby. Sítotisk vnímám jako spojnici, most mezi těmito dvěma médii. Stroje, které používám, za sebou zanechávají vlastní stopy a artefakty, které se pak vpisují do díla: kopírka přidává značky, mění velikost obrazů, sítotisk ovlivňuje tištěný obraz v závislosti na hustotě jeho ok.

Můj pracovní postup je vždy analytický: zvětšuji, filtruji, prosívám, rozebírám a znovu skládám. Formát určuje materiál.

Energie obsažená v linii je destilována a reprodukovatelná. Každý sítotisk, při němž používám velké síto, vyžaduje sílu, kterou musím opakovaně použít. Proto je sítotisk, ačkoli je často vnímán jako mechanický, velmi tělesný proces.

Během tisku znovu vstupuji do procesu jako rozhodující osoba. Kumulace stop je patrná i v materialitě plátna. Látka je rozeznatelná
skrze jeho vazbu i roztřepené okraje. Původní obdélník plátna je narušen nanesením několika vrstev barvy. I zde je proces vepsán přímo do materiálu, který se deformuje a neposkytuje pouze základ obsahu, ale stává se jeho součástí.