Vernisáž SONDA 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění

Do 24.3.2019 bude v Domě U Kamenného zvonu GhmP, Staroměstské nám. 13, Praha 1, přístupná rozsáhlá a velmi zajímavá výstava SONDA 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění.

Vystavující umělci: Cyril Blažo, Stano Filko, Petra Feriancová, Viktor Frešo, Jozef Jankovič, Anetta Mona Chisa & Lucia Tkáčová, Martin Kochan, Július Koller, Marek Kvetan, Ján Mančuška, Roman Ondak, Boris Ondreička, Monogramista T. D, Rudolf Sikora, Pavla Sceranková, Peter Rónai, Jaro Varga Jan Brož, Alice Nikitinová, Vít Soukup, Pavel Sterec, Antonín Střížek, Michaela Thelenová

Text Jakuba Krále k výstavě:

Výstava Sonda 1 se soustředí na zrod a vývoj slovenského umění od poloviny 60. let 20. století do současnosti – v nejširším rámci tedy prezentuje vznik slovenského konceptuálního umění v letech 1964–1965, ale zároveň poukazuje na kontinuitu tohoto způsobu vizuálního myšlení v řadě dalších generací až dodnes. Základní koncept není postaven na lineárním nebo generačním řazení, ale přináší čtyři nosné obsahové bloky představující základní umělecké strategie za posledních více než padesát let. V rámci prvního oddílu s názvem TEXTománie je představena klíčová strategie obratu světové umělecké produkce v šedesátých letech směrem k textu a později k nástupu administrativní estetiky v podmínkách socialistického státu. Július Koller radikálně nabourává dosavadní vnímání uměleckého díla a začíná vytvářet textové karty, které jsou svým významem zcela nemateriálním konstatováním holé skutečnosti – například že autor je akademickým malířem. S proměnou vnímání média se do umělecké produkce – především v tvorbě Rudolfa Sikory – dostávají také kritické apely vůči ekologickému a obecně civilizačnímu chování člověka. Kapitola Kosmos upozorňuje na mohutnou expanzi do vesmíru a jeho promítnutí do individuálních projektů a vizí. Tak jak se posouvá radikální utopie pozdní moderny, dochází i ke změně přemýšlení o prostoru a času. Společně s vlivy kosmického rozmachu na uměleckou produkci 70. let dochází k exponování prázdna, které představuje oddíl Nulová gesta. Příkladem je komparace dvou sklenic – jedné od Júlia Kollera z 60. let 20. století a druhé od Jána Mančušky z nultých let století následujícího. Zatímco Koller vystavil sklenici (která, řečeno společně s Heideggerem, „stojí sama v sobě“) prázdnou, je Mančuškova sklenice naplněna vodou v takovém množství, které je stopou přítomného chybění a probíhajícího mizení. Jiná definice obrazu představuje novou situaci po roce 1989, kdy začíná v umělecké produkci docházet k exponování digitálních médií a nových strategií vztahování se k realitě současnosti. Nová definice obrazu samozřejmě není určována pouze technickými možnostmi nových médií, ale především škálou kritických přístupů k dynamické době posledních 30 let. Výstava slovenského umění v časovém horizontu od 60. let do současnosti je pořádána v rámci oslav sta let od založení společného státu Slováků a Čechů. Společný příběh dvou národů zpřítomňujeme vizuální esejí tvořenou díly šesti českých umělkyň a umělců, kteří volným způsobem reflektují společnou cestu dvou středo-východoevropských národů napříč 20. stoletím a proměnami jeho světonázorových paradigmat. Jakub Král

Další informace vč. doprovodných programů, přednášek, komentovaných prohlídek : www.ghmp.cz, www.facebook.com/GHMP.cz

Výstava se koná pod záštitou Petera Weisse, velvyslance Slovenské republiky v České republice.

Kurátoři výstavy: Vladimír Beskid, Jakub Král

Grafické řešení: Jan Šerých

Architektonické řešení: Tomáš Džadoň