Vernisáž skupinové výstavy Řemeslo Malba

Do 7.6.2015 bude v Galerii kritiků, palác Adria, Jungmannova 31/36, 1.patro, přístupná zajímavá skupinová výstava Řemeslo malba.

Vystavují : Magdalena Drebber, Margret Eicher, Daniela Mikulášková, Veronika Richterová, Petra Gupta Valentová

Tato výstava neoslavuje rukodělnou práci ve smyslu oživování tradic řemeslné zručnosti, ale zdůrazňuje, že samo malířství je řemeslo, datující se už od pravěku. Studium malířství dalo základ mnoha profesím, v nichž řemeslná aplikace je nutná – viz např. monumentální malba, vitráž, interiérový design, či různé druhy dekorativního umění. Ve volné tvorbě však použití jiných materiálů a technik, atypických pro klasickou malbu, umožňuje malířům koncepční přesah k vyjádření paradigmatu širšího významu, ať už historického, sociologického nebo sémantického. Malba s aplikací jinou, než je klasické použití barev, navazuje na současný způsob multimediálního vyjádření, nese sebou i jeho typické významové znaky.
Nelze ovšem popřít, že používání netradičních materiálů v malbě se týká do značné míry žen, a byla to také „ženská malba“, jež od konce 19. století se inspirovala vyšíváním, tkaním, paličkováním, korálky či drátkováním. Vnesla do interpretace umění genderový podtext. Úvahy o genderu vznikaly tam, kde pohlaví nemělo být nahlíženo jen jako dané přírodou, ale především jako sociální konstrukt. Na jeho vzniku se aktivně podílela školní výuka, neboť školy udržují stereotypy, jež ovlivňují představy o práci a životě mladé generace. Také v rámci hnutí feminismu šlo vždy o prosazování práv a specifik práce žen ve společnosti, takže úvahy historiků umění o tzv. ženské tvorbě byly spojovány s genderovým přístupem. Dnes už lze chápat oblast tzv. ženské tvorby jako ironickou sebereflexi žen, plnohodnotnou, bourající předsudky i společenská klišé třeba ironizováním fetišů, zakořeněných mýtů, či hledáním jedinečné identity pomocí nových výrazových prostředků. Řemeslo malba pak prospívá společensky vztahu mužů k ženám, v umění pak interaktivním vztahům díla k divákům.
Hlásíme se také jinak ke svému rodu (genderu), kde vyspělost vize sociálního konstruktu spočívá v přijetí a prolnutí dvou morálních principů – prosazování našich práv, ale i péče o druhého, a zahrnuje boj se stereotypy, především pomocí umělecké tvorby. Prostřednictvím tvorby jsme subjektem i objektem zároveň, stáváme se médiem, v němž tvůrčím způsobem pracujeme a komunikujeme.

Vlasta Čiháková Noshiro, kurátorka