Vernisáž skupinové výstavy Konstelace

končí 12. září / Kvalitář / Malba

Do 12. 9. 2026 je v Galerii Kvalitář, Senovážné náměstí 17, Praha 1, přístupná velmi zajímavá skupinová výstava Konstelace.

Josef Achrer, Jakub Berdych Karpelis, Václav Boštík, Marek Číhal, Jan Edlman, Lenka Falušiová, Milan Grygar, Daniel Hanzlík, Milan Houser, Jasanský–Polák, Anna Jožová, Adam Kašpar, Krištof Kintera, Stanislav Kolíbal, Julie Kopová, František Kupka, Karel Malich, Jiří Matějů, Jan Merta, Aleš Najbrt, Ivan Pinkava, Theodor Pištěk, Petr Písařík, Jan Poupě, Jiří Příhoda, Bohuslav Reynek, René Řebec, Štěpánka Sigmundová, Jan Soumar, Antonín Střížek, Jakub Sýkora, Zdeněk Sýkora, Mark Ther, Michal Škoda, Zdeněk Trs, Jan Uldrych, Vladimír Véla, Olbram Zoubek

„Stačí k tomu někdy jen bílá tečka hvězdy.“ – Stanislav Kolíbal

Průvodní text kurátorky Terezy Kotěšovské:

Výstava KONSTELACE s podtitulem Kontinuita a proměny Olgy Buchbach Renner představuje setkání více než třiceti českých umělců napříč generacemi, jejichž díla spojují dlouhodobé profesní vztahy, společná setkání i sdílené zkušenosti. Vzniká u příležitosti patnácti let působení Olgy Buchbach Renner v galerijním prostředí a zahrnuje historická díla i práce nově vytvořené, z nichž mnohé jsou veřejnosti představeny vůbec poprvé.

Stejně jako souhvězdí vznikají z jednotlivých bodů a spojnic mezi nimi, také výstava Konstelace sleduje vztahy, které se v průběhu času utvářely, proměňovaly a znovu objevovaly. Představuje jednu z možných konfigurací tohoto obrazce, jehož podoba se nikdy nepřestává proměňovat.

Kdysi lidé zvedali oči k noční obloze a hledali v ní příběhy. V rozptýlených bodech světla rozpoznávali lovce, poutníky, draky, labutě i bytosti, jejichž jména se v průběhu staletí proměňovala spolu s vyprávěními, která je provázela. Mezi jednotlivými hvězdami nevedly žádné cesty, přesto mezi nimi opakovaně kreslili spojnice. Úkazy, které tak vznikaly, nebyly součástí oblohy samotné. Rodily se v lidské představivosti a přetrvávaly tak dlouho, dokud si je měl kdo vyprávět.

Ne všechna souhvězdí vznikají na obloze. Některá se utvářejí pomalu mezi obrazy, předměty a lidmi. Body mizí za obzor, jiné se vynořují ze tmy. Některé zůstávají nablízku po celý život, jiné se protnou jen na okamžik. Konstelace se přesto proměňuje dál v naprostém bezčasí.

Některé obrazce přicházejí nečekaně, jako poslové z dalekých krajin. Jiné se po čase vracejí. Jsou i takové, které září vytrvale od samého počátku, a takové, které se ukážou jen na okamžik. Přesto po nich na obloze ještě dlouho přetrvává záře. Podobně jako padající hvězdy, které zmizí dříve, než si stačíme něco přát. Možná proto člověk nikdy neví, co z jeho života jednou vystoupí mezi hvězdy. Která slova si ponese dál, které obrazy se budou vracet a která setkání v něm budou tiše přebývat, třebaže se tehdy, vteřinu po svém zjevení, zdála docela obyčejná.

Konstelace zachycuje jeden okamžik v tomto vyprávění. Vedle sebe se setkávají díla, která od sebe dělí desetiletí, rozdílné zkušenosti i odlišné způsoby uvažování. Některá jsou součástí tohoto celku od samého počátku, jiná do něj vstupují teprve nyní. Body sice září na svých předurčených místech, jejich pomyslné spojnice se však ocitají v neustále se pohybujících drahách. Možností, jak je spatřit, je nespočet.

Výstava vzniká jako jedna z možných konfigurací. Je utvářena patnácti lety působení Olgy Buchbach Renner v galerijním prostředí. Teprve v této konstelaci se díla setkávají způsobem, který by v žádném jiném čase ani místě nemohl vzniknout.

Skutečně k tomu někdy stačí jen bílá tečka hvězdy.

Tereza Kotěšovská, kurátorka výstavy

Google mapy Facebook události Facebook prostoru Web prostoru