Vernisáž Sarah Dubná: I’m Sick of Fucking and not Knowing How to Rage

Do 24. 3. 2024 je v Galerii Jelení, Dukelských hrdinů 25a, Praha 7, přístupná zajímavá výstava Sarah Dubné: I’m Sick of Fucking and not Knowing How to Rage.

kurátorka: Zuzana Jakalová

Zlost a agrese jsou pocity, které obecně vnímáme spíše negativně, protože mohou vést k ubližování, bolesti a destrukci. Vztek je ale něčím mnohem víc, než jenom předstupeň násilí – slouží nám totiž jako zdroj cenných informací o sobě a o světě kolem. Prostřednictvím pocitu vzteku můžeme odhalit věci jinak nepřístupné. Vztek se objevuje, když je něco špatně, když nás něco bolí, když s něčím nechceme či nemůžeme souhlasit. Je energií, mobilizující silou, která vytrhává z letargie a pasivity, dynamizuje, inspiruje ke změně. Jak říká Jack Halberstam: „vztek je politickým prostorem“, a jako takový je možné ho obývat nejenom individuálně, ale i kolektivně. Když vztek zabydlujeme jako politický prostor, stává se aktivním společenským nástrojem, který nám umožňuje odhalovat nerovnosti, nutí nás společně vzdorovat nespravedlnosti, bojovat za nové druhy imaginace či za důstojnější život. Spravedlivý vztek je nicméně komplikované vyjádřit i kvůli společenské disproporci mezi těmi, kteří se údajně vztekat smí, a těmi, jimž projevy vzteku nepřináleží a jejichž vztek je často bagatelizován a potlačován.

Sarah Dubná se s tématy agrese a vzteku vypořádává jak v průběhu malířského, tak tatérského tvůrčího procesu. Pro své obrazy využívá množství podkladů. Plátno, nalezené i použité textilie, štuky, omítky a zdi, do nichž někdy jemně, jindy agresivně, s hněvem a s razancí vstupuje. Bodá, škrábe, perforuje, drápe, trhá je na kusy, a poté zase seřazuje, skládá, sešívá, uklidňuje a vytváří nový vnitřní řád. Tím udržuje napětí mezi hněvem a smířením, rozrušením a klidem, bolestí a rozkoší. Napříč svojí prací tedy navrhuje způsoby, jakými je možné opětovně si přisvojovat vztek v jeho komplexitě, i jak se jeho prostřednictvím navracet k sobě samotné jako člověku i jako politickému subjektu.

Malířka Sarah Dubná (1993) ve své práci propojuje zkušenosti získané pohybem napříč výtvarnou, včelařskou a tatérskou komunitou. Zkoumá, co se odehrává pod povrchem materiálů, ať už jde o papír, stěnu, nalezené plátno nebo lidskou kůži. Ohledává je mimo jiné technikami bodání, škrábání a perforace, přičemž zkouší hranici mezi jejich destruktivní a léčivou silou. Sarah Dubná studovala na pražské Akademii výtvarných umění. Vystavovala samostatně (Sift Through Stains – 2021 v Galerii XY v Olomouci; Pěší únik – 2019 v pražském City Surfer ad.) i na skupinových výstavách (Nuance – 2023, Hermetika Gallery, Berlin; Only Transitions and Translations – 2023, MeetFactory, Praha, Představit si zahradu – 2022, Entrance Gallery, Praha ad.). Podílela se také na publikacích věnovaných tetování mimo salóny (PokePokePoke 2, 2020; PokePokePoke 3, 2022). Žije a pracuje v Praze.