Vernisáž Samuel Paučo a Michal Nagypal: Hromy a blesky

Do 19.5.2016 bude v Nové Galerii, Balbínova 26, Praha 2, přístupná velmi zajímavá výstava obrazů a kreseb Samuela Pauča a Michala Nagypala: Hromy a blesky.

Výstava Hromy a blesky je jednou z dalších malířských výstav, kterou Nová galerie představuje nejnovější kolekci děl současných mladých autorů. Samuel Paučo a Nagypal Michal pochází ze Slovenska, žijí a pracují již několik let v České republice.

Paučo Samuel (1986) a jeho dílo (obrazy, objekty a instalace) balancují mezi abstrakcí a zobrazivostí, mezi formalismem a konceptualizmem – vždy ale s důrazem na médium malby jako takové. Samotná malba, přemalba, kumulování, vrstva na vrstvě probouzejí v divákovi obrovskou fantazii, emotivní, klidná až mrazivá krajina na jeho obrazech vzniká nesčetným překrýváním rovin, kladením barev přes sebe. Trhance a zářezy redefinují obraz, jako by byly skleněnými krystaly a zrcadly jiných realit. Díváme se na symbolistické prvky, kompoziční elementy, a také na větrolamy z Rujány. Hladkost a hrubost zároveň, detailní architektonické soubory na inertní zeměploše, objekty vystavené pečlivě, s vědomím předchozích příběhů a životů.

Nagypal Michal (1992) je osobitý, svébytný autor, postmoderní kompilát barokního malířství a slovensko-maďarského temperamentu. Jeho obrazy vynikají obrovským citem pro detail, formální nadsázku, originální barevností, intenzivním jasem a obrazovým prostorem, jeho malba je hutná, přesvědčivá, je zní cítit antagonismus k současné umělecké přetvářce, prozařuje ji obrovská síla vycházející hvězdy a malířského génia.

Kurátorský text Martina Mainera:

Samuel Paučo Michal Nagypal.
Michal Nagypal Samuel Paučo…

m 4, i9, c3, h8, a1, l3, n5, a1, g7, y7, p7, a1, l3, to máme 47, to máme 11…a to zůstává podle jedné knihy numerologie – u čísel 11, 22, 33, 44 nesčítat…mám to samé číslo…po sečtení 2.

s1, a1, m4, u3, e5, l3, p7, a1, u3, c3, o6, to máme 34, to je 7.

no a 11 a 7 je 18…a to je 9 a to je super číslo!!…2+7 ovšem totéž…neuvěřitelné se stává skutkem.

O čem, jaká, jak silná bude výstava – to uvidíte.

Můžete si přečíst texty, které mluví o obou mladících, byť Samuel je téměř o generaci starší.

Pánové jsou v kuriózním postavení, něčím jsou si podobni, nejen fyziologická podobnost a Slováci že sů.

Oba jsem vybral ke studiu, za ne příliš příznivých okolností pro jejich výkon u talentové zkoušky z určitého úhlu pohledu a mnohých mých váhání.

Chor: ježíš, ten nic neumí, je to pozér…

Chor: jéžiš to je surrealista nebo scifi-Dalí…

Ano přesné, oba přesně „to“ u talentovek byli…u Sama na vážky silně přiložila Denisa Krausová, prostě cítila jeho mužský a tedy i malířský potenciál a líbil se jí – jojo, to ještě byly doby. U Michala nebylo třeba dlouze přesvědčovat Zdeňka Berana a prostě jsme jeho přijetí oba obhájili (byl jsem skvělou ukázkou učitelského taktu a kvality řízení rektora AVU Kotalíka přizván k talentovým zkouškám, i když jsem nastupoval až v září, a v posledku bylo na mně i za pomoci profesora Berana, koho si vyberu do již svého prvního ročníku, a mohl jsem vzít více lidí, neb někteří Beranovci se báli a psali rektorovi, že zakážu malířství, a bylo jasné, že někteří přejdou do jiných ateliérů…no sám sebe člověk zakazovat neumí, a proto se u nás maluje, samozřejmě ta skvělá a originální Beranova škola zmizela, tak to chodí, až zmizím já nebo vy, taky zmizí váš vliv na jiné lidi…odpovědnost je velká…vliv enormní…ale vraťme se zpět…a tedy mocně jsem přispěl k tomu, že se setkali, Samuel je v pozici učitele a Michal je žák u nás ve škole ve čtvrtém ročníku.

Byl jsem překvapen a potěšen, že Samuel Michala k projektu výstavy vyzval, tak tak – Slováci musia držať dokopy, do boha, bratja, držtě, doba je zralá, nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijů…a jak se ukazuje, slovenská výstava je na světě, a já osobně a Nina a všichni, když přijdou, se můžeme těšit na skvělou energickou výstavu.

To jsou mi všechno náhody.

Oba umělci jsou chyceni pouty malířství, každý po svém si hledá prostor a zmocňuje se řemesla a vytváří díla silná a každý po svém pracuje na svém úsilí uspět a být z nejlepších, jejich ambice patří iniciačně k životu malíře a také jejich vzdání se je smutnější část profese, protože jen málokomu se podaří takto uspět.

Že jsou rozdílní je nabíledni i smyslem projektu výstavy, a pro mne osobně velmi dobrou zpětnou učitelskou vazbou a radostnou záležitostí vidět díla svých žáků, a také poznat reakce odborné i laické veřejnosti, byť moje radování se naráží na trochu negativních energií, zhmotnělých v často slýchanou větu z okolí, že příliš často, ne-li pořád, „vystavujeme jen Mainerovy žáky“…tož co na to říct, nejjednodušeji – ano vystavujeme koho chceme, naštěstí nejen moje žáky, byť je jich dost. Budujeme novou galerii s novými lidmi na palubě. Za pár let po opuštění školy už nikoho nezajímá, u koho kdo studoval, umělci musí sami sebe potvrzovat, ostatně už ve studentských letech jsou někteří prostě dobří – vynikající – a když vidím jejich malířský růst a máme tu možnost, tak je rádi vystavujeme…jistě je to protekce…a taky vzájemná podpora…jo učitelství se dá vnímat jako opravdu komplexní dílo bez konce, jako třeba je bez konce v předcích a potomcích DNA. Občas své pozici říkám „sedět na třech židlích“. Umělec, učitel, galerie…brzy přibudou ještě dvě…kdo nezkusí, neví o čem mluvím…čím je toho víc, tím je toho míň?…

…takže se vraťme k umělcům…

Samuel, na talentovkách a poté ve škole naprostý neználek, mladík načepýřený, malíř začátečník, se odvděčil od počátků neúnavným pracovním nasazením, pílí, produkcí a majestátním kopírováním učitele s ironií a drzostí a sebevědomou mladickostí, schopností učit se – rychle a dobře se vyvíjející malíř. Učil se rychle jak malé dítě. Zrcadlo, které mně teda dával, bylo mnohdy pitoreskní, já vůl ho učil huronskému smíchu, brzy mě nejen předčil, a lidi jeho smích občas nezvládali haha, umělec v nejlepších letech, navrstvil osobité dílo, maladěc, Slovačisko, bystrý a jasný intelekt, karty má dobře rozdané, dceruška nádherná, svatba se chystá. Fandím mu a přeji slávu a sílu a zdar.

Nagypál nádherně zosobitěl a vypracoval k nagypálštině svůj rukopis a popis zobrazených věcí a dějů a kompozici obrazové plochy. Skvěle uchopil klasický jazyk mistrů a poučil se od nich, je snadné to říct, ovšem znáte to…každého malíře nebo znalce, který opravdu miluje malířství, jeho esenci a um jej vyrobit, okamžitě ťukne do oka a jeho dílo potěší a bude si říkat jako já – to jsem zvědav, kam až dostřelí, je to mocně napjatý luk a dobrý šíp. Přeju mu vše nejlepší, slávu, sílu a zdar.

…(v mnohých mých kolezích slovo Dalí nebo surrealista vyvolává negaci, já jsem kverulant a pro mne Dalí je jedním z nejlepších umělců a nadčasový a celý surrealismus dle mého je stavebním kamenem mnohých dalších umělců, nebo ten surrealista je hroznej…a eště tákto hutný že aj běda děda…ne vždy se takto dobře pofaří v kongursu z mnohých vybrat jako u obou umělců) a tedy mocně jsem přispěl k tomu, že se setkali, Samuel je v pozici učitele a Michal je žákem u nás ve škole ve čtvrtém ročníku…

Více zde: http://www.novagalerie.cz/hromyblesky/