Vernisáž Rudolf Jung: Stromovka mezi večerem a nocí

Do 1.5.2017 bude v Nikon photo gallery, Újezd 19, Praha 1, přístupná krásná výstava Rudolfa Junga: Stromovka mezi večerem a nocí.

Mgr. Rudolf Jung
Narozen v Praze, kde stále žije.
Věnuje se figurální fotografii, portrétu, krajině, letecké fotografii, dokumentuje nenápadné změny města Prahy. Je členem Asociace profesionálních fotografů a Spolku M.
Fotografické školy:
IVF /Institut výtvarné fotografie/ 1980–1983
FAMU – Katedra fotografie 1985–1994
29 samostatných a asi 40 společných výstav

Text Petra Zhoře:

„STROMOVKA mezi večerem a nocí“
V předvečer významného výročí.
Cyklus Stromovka vzniká v průběhu posledních 10 let, prolíná se v něm způsob práce jak na klasických černobílých materiálech, tak i při použití nových digitálních technologií. Tato výstava je výběrem obou a snaží se postihnout prostor Stromovky v době, kdy park lidé v pozdních hodinách opouštějí a Stromovka je na krátkou dobu vrácena sama sobě.
Stromovka
Mezi stromy se dá chodit ve skutečnosti nebo jen tak, v mysli. Obojí je dobré. Na lavičku se dá usednout imaginárně nebo doopravdy, pocítit její chlad, vlhko a vnímat mlhu okolo sebe, temné siluety stromů, dětský křik v dálce, do sebe zaklesnuté milence opodál a nebo jenom nekonečnou, tichou samotu. Zkusil jsem obojí… Má to svůj půvab a záleží, jako ostatně vždycky, na naší mysli, jak si s tím poradí.
V Jungových fotografiích je obsažen, pochopitelně, ten první způsob.
I když… kdo ví?
Já jsem v nich hravě přešel po mostě, dotýkal se kůry starých stromů a viděl zblízka temnou siluetu mohutného kmene staré svítilny, snad poslední v celém parku. Šel jsem tiše po hladině rybníka na rozhraní noci a dne, a děsil se šelestu v koruně staré vrby, která pamatuje nejspíš mnoho necudností ve stínu svých větví. Došel jsem až na samý okraj onoho uměle vytvořeného světa, kde je litinový plot tvořící ostrou hranici, za kterou probíhá obyčejný všední život. Stromy sice přes plot zvědavě nakukují, ale nemohou opustit vymezený prostor. Za hranicí je ulice, nádraží, druhý konec spojovací lávky, konečná tramvají, přístaviště parníků a spousta tenisových kurtů, odkud se nesou pravidelné zvuky úderů raket. Tedy pochopitelně za předpokladu, že probíhá sezóna a není zima a není půl páté ráno, kdy neprobíhá téměř nic, kromě imaginace, která pracuje nepřetržitě.
A s tou je nutno přistupovat k ztemnělým černobílým fotografiím Rudolfa Junga a ony nás provedou po zákoutích Královské obory založené už v roce 1268 Přemyslem Otakarem II. a v průběhu staletí hojně dotýkané panovnickými rody a významnými osobnostmi až do současné podoby.
Jsou to intimní záznamy prostoru nebytí, které mají moc přenést nás do skutečné krajiny klidu a zároveň zmobilizovat naše představy v kulisách zelených stromů do nejroztodivnějších dějů.
Je na vás, jestli si vyberete let zlatých ptáků s ohnivými křídly nad vašimi hlavami nebo jenom obyčejnou procházku.
A mimochodem, víte o tom, že stromy se v tom parku v noci objímají…?

Petr Zhoř