Vernisáž Roger Hiorns

Do 9.8.2015 bude v Galerii Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1, přístupná výstava Rogera Hiornse.

Roger Hiorns (1975 v Birminghamu) patří k výrazným představitelům mladé generace mezinárodní umělecké scény. V roce 2009 byl nominován na Turner Prize za silně emocionální instalaci Seizure (Obsazení). Stěny londýnského bytu nechal pokrýt krystaly modré skalice a vysloužil si tím označení „alchymista“. Těžištěm jeho aktuální pražské výstavy jsou nejen sochařské instalace kombinující průmyslové objekty s elementem ohně a pózováním nahých mladíků, ale kupříkladu i na prach rozdrcený vojenský letecký motor nebo kostelní oltář. Nová instalace Beings (Bytosti), sestává z přibližně dvou set mutantů – objektů z plastových součástek starých automobilů, levitujících ve skupinách a zlověstně chrlících pěnu. Hiorns stále pracuje s emocemi návštěvníka, ideologická složka jeho prací, mapující odvrácené stránky pokroku a sebestřednosti západní civilizace, však postupně nabývá na důležitosti. Výklad jeho děl je silně ambivalentní a do popředí se dostává tematizace propasti mezi tím, co vidíme na povrchu, a co se o původu nebo pozadí vystavených děl dozvíme. Hiorns se z alchymisty stává enfant terrible zpohodlnělé společnosti. Jeho díla můžeme stejně tak odmítnout, protože jsou nám „nepohodlná“, jako milovat kvůli jejich touze po pravdě.

Zatímco předchozí generace britských umělců Young British Artists produkuje díla slibující efektní podívanou jak co do měřítek a materiálu, tak co do odkazů a citací vyznačujících se čitelností a úderností, Hiorns pracuje v jiném duchu; vytváří románové vyprávění vrstvící se a rozpínající do šíře, kde se jednotlivé prvky vynořují v dráždivé nejednoznačnosti. Tato nejednoznačnost se vzpírá reduktivnímu výkladu, nenechá nás spokojit se s popisem a první možnou významovou či symbolickou rovinou. Hiorns tak reprezentuje generaci silně ovlivněnou konceptuálními přístupy, ale také generaci angažovanější v postojích k proměnám autorit a mocenských struktur v současné euroamerické civilizaci a s nimi spojených společenských schizmat.

V širším kulturním kontextu bychom Hiornsova vyprávění příběhů o naší civilizaci mohli vztáhnout k filmovému dílu německého režiséra Reinera Wernera Fassbindera (1945-1982), který se zaujetím dokumentaristy vykresluje traumata, předsudky a povrchnost západní společnosti a tento otisk povrchu, upřímný a nelítostný zároveň, tvoří základ jeho společenské kritiky (např. ve filmech Proč popadl amok pana R., V roce se třinácti úplňky, Německo na podzim). Stejně jako Fassbinder, i Hiorns snímá a otáčí s povrchy věcí a jevů a touží po pravdě o současnosti, která je však často nepohodlná a neslučuje se s obecnou představou uměleckého díla jako prostředku k prožití něčeho krásného a povznášejícího. Na domácí scéně můžeme zmínit analogii s románem Mondschein (2012) spisovatele Ondřeje Štindla a malíře Josefa Bolfa. Zde se od žánru dokumentu či popisu reálného světa přesouváme na pole sci-fi, vyprávěné však na půdorysu odkazů k lokálním reáliím a rezonující s aktuální zvýšenou citlivostí ke ztrátě integrity jedince i společnosti a především ke ztrátě víry ve sdílení společných hodnot. Lpění na vlastním úsudku a zatvrzelost v nedůvěře k okolí ústí v případě díla Mondschein v únik k opravdovému světu skrze odhalení skutečného stavu věcí a prolomení slupky, kterou vnucuje společnost a konvence. Společnými znaky s Hiornsovými instalacemi jsou v tomto případě estetika post-apokalyptického světa, touha odhalit rozpor mezi viděným a tušeným, a především gesto jedince říci „ne“.

S těmito motivacemi vytvořená umělecká díla vyjadřují touhu po lepším světě, aniž by si dogmaticky uzurpovala právo na jedinou pravdu. Chtějí však zpochybnit tu pravdu, kterou nám předkládá věda, politika, marketing moderního života anebo trh s uměním. Jak říká autor sám, „jsem umělec, který dělá umění, a ne umění o umění“. Roger Hiorns ve svých dílech neváhá zaměstnat natolik protikladné prvky, jako je sakrální a industriální, motiv věčného mládí i totálního zničení. „Posvátné, institucionální, industriální, sexuální, rituální, biologické, náboženské, nemocné, technické, cerebrální, obecní, hygienické. Třebaže se snad tyto pojmy zdají nekompatibilní, jsou nicméně neocenitelné pro popis kombinací témat, která působí v tvorbě Rogera Hiornse. Umělec nám předkládá bezútěšnou, nepokojnou krajinu, která ačkoliv zdánlivě odsunutá z moderního světa, přesto pracuje ve svých objektech, materiálech a systémech a skrze ně. Je to svět technicky modifikované hmoty – pěnové bubliny z čisticího prostředku vytvářené kompresory; chladné plachty latexové pryže; čistý alkohol hořící v surové bavlně; mechanické součásti rozdrcené na prach; mozkové tkáně zvířat rozmazané na sklolaminátu; sperma rozetřené po povrchu žárovek…“ Tento a další popisy a rozbory jednotlivých Hiornsových děl nabízí britský kritik umění a redaktor časopisu ArtReview J. J. Charlesworth v textu katalogu, který k výstavě vychází.

Galerie Rudolfinum se v posledních letech stále více věnuje současné britské umělecké scéně, a to jak samostatnými výstavami (Jake a Dinos Chapman, Damien Hirst, Raqib Shaw), tak projekty výstav skupinových (Model, Beyond Reality – British Painting Today, Nightfall). V návaznosti na některé předchozí výstavy se již nejedná o individuální exkurzy do ostrovního dění, ale o soustavnou snahu o postižení kontextu nejen mezi jednotlivými britskými autory, ale zejména i mezi britskou a domácí scénou a umělci z dalších evropských zemí. Samostatná výstava Rogera Hiornse tedy není jen představením výrazného reprezentanta mladší generace britských umělců, ale logickým pokračováním této výstavní dramaturgie. Katalog i výstava Rogera Hiornse v Galerii Rudolfinum vznikla v koprodukci se švýcarským Kunsthaus CentrePasquArt v Bielu a její rozšířená pražská verze je autorovou dosud největší samostatnou přehlídkou.

Roger Hiorns studoval umění na Goldsmiths, University of London, jeho dílo bylo součástí celé řady významných skupinových výstav v Evropě a ve Spojených státech, například Bienále v Benátkách v roce 2013, výstav v institucích jako jsou Tate Modern v Londýně, MoMA Contemporary Art Center v Long Island City, NY, Armand Hammer Museum of Art na UCLA v Los Angeles a Walker Art Center v Minneapolis. Roger Hiorns vystavoval samostatně v Kunsthalle Wien a The Hepworth ve Wakefieldu ve Velké Británii (2014), De Hallen v Haarlemu v Nizozemí (2012-2013) a v MIMA v Middlesborough ve Velké Británii (2012).

Poděkování za spolupráci při přípravě výstavy: Felicity Lunn, ředitelka Kunsthaus CentrePasquArt, Biel, a Tomasso Corvi-Mora, Corvi-Mora Gallery, Londýn
Jiří Růžička a Miroslav Pešek, Gymnázium Jana Keplera, Praha