Vernisáž Rodinné balení – průřez tvorbou rodiny Hankeových

Do 29.3.2017 bude v nově otevřeném Czech Photo Centre, Na Zlatě 1 (vchod ze Seydlerovy ulice), přímo u metra Nové Butovice na Praze 5, přístupná krásná a zajímavá výstava Rodinné balení – průřez tvorbou rodiny Hankeových. Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr.

Autorská prezentace Michael Hanke: 6. března 2017 v 18:00
Komentovaná prohlídka výstavy: 23. března 2017 v 18:00

Autoři fotografií: Jiří Hanke senior (1911 – 1980), Jiří Hanke (1944), Jiřina Hankeová (1948), Michael Hanke (1972), Lucie Halamíková (1976), Dominik Hanke (1997), Vojtěch Halamík (2004).

Text Daniely Mrázkové k výstavě:

„Otisky generace“ je název jedinečného, dlouholetého a stále pokračujícího fotografického souboru Jiřího Hankeho. Na portrétech rodičů s dětmi v něm autor sleduje rodové podobnosti i rozdílnosti, ale i psychosociální vazby a vlivy rodinného prostředí. Na stovkách fotografií tak podrobuje svému zkoumavému pohledu lidi známé i neznámé, a samozřejmě také vlastní rodinu.

Výsledkem je vzrušující obrazové svědectví o tajemstvích života. Jeho zákonitostech, náhodnostech, paradoxech, nadějích, radostech, zklamáních… A toto svědectví s každým dalším snímkem souboru pokračuje a dokazuje nezvratitelný a současně krásný fakt, že každý člověk a jeho život je neopakovatelný originál.

Jiří Hanke se však s těmito fotografickými důkazy nespokojil a, jak svědčí výstava „Rodinné balení“, rozhodl se je převést do reálného života. Vlastního života. Stal se tvůrcem jakýchsi „Otisků generace č. 2“, které představuje výstava sedmi členů jeho rodiny – otce, ženy, syna, dcery, dvou vnuků a jeho samého. Výstava dokládající, jak se profese, zaujetí či posedlost dokáží přenášet z generace na generaci. Jak se talent může i dědit. A jak je každý při tom při všem neopakovatelně svůj.

Jiřímu Hankemu zjevně nestačilo, že je jedním z nejvýraznějších českých dokumentaristů, jehož soubor „Pohledy z okna mého bytu“ velký guru filozofie fotografie Vilém Flusser dokonce obdivně analyzoval v prestižním časopise European Photography a Hankeho nazval fotografickým akrobatem. A zřejmě ho plně neuspokojila ani skutečnost, že je po čtyři desetiletí považován za významného galeristu, do jehož Malé galerie na Kladně se pravidelně sjížděla i celá umělecká Praha. Chtěl ještě něco víc. A tak se stal inspiračním zdrojem a posléze i tvůrcem svérázné rodinné tvůrčí skupiny, či klanu, anebo firmy, která se svou činností hrdě hlásí ke svým kořenům sahajícím od praděda po pravnuky. Však také svému otci, rovněž Jiřímu, z vděčnosti uspořádal k nedožitým sedmdesátinám jeho vůbec první výstavu.

A žena Jiřina? Básnířka a malířka tíhnoucí i ve fotografii spíš k estetizujícímu výrazu? To ona působila na potomky kreativním pojetím tvorby a vyvažovala tak Jiřího bytostný dokumentarismus. Není divu, že oba vlivy jsou pak patrné v práci jak dcery Lucie, tak vnuků Dominika a Vojtěcha, ale především syna Michaela. Ten sice jako vystudovaný ekonom fotografii dlouho odolával, ale neodolal. Ve svých čtyřiceti letech vzal do rukou fotoaparát a od toho okamžiku sbírá na domácím i mezinárodním poli jednu prestižní cenu za druhou. Má několik hřiven najednou: Umí si vybrat silné téma. Na první pohled obyčejné, ale ve svém dopadu na diváka nevšední. A umí ho pojmout citově velmi působivě. Vždyť co je zvláštního na tématech Cirkus, Zábavy seniorů, Šachy – turnaje mládeže, Letecký den nebo Dostihy? Nic. Michael v nich ale dokáže vycítit základní emoce. A ty emoce zachytit a rozehrát do symfonické básně o lidech. Stalo se tedy po zásluze, že k pěti oceněním soutěže Czech Press Photo a dalším třem mezinárodním přibyla nyní, v únoru 2017, i cena světové soutěže World Press Photo. Jediná v tom roce udělená českému autorovi v těžké konkurenci více než sta tisíc fotografií profesionálů z celého světa.

Otec Jiří a matka Jiřina mohou být spokojeni. Nejen proto, že rodinná tradice i jejich zásluhou pokračuje a sklízí úspěchy. Ale především: O Michaelovi, a nejen o něm, v budoucnu asi ještě hodně uslyšíme.

Daniela Mrázková

Jiří Hanke (* 15. dubna 1944, Kladno) je český dokumentární, portrétní a konceptuální fotograf. Fotografuje od roku 1973.[1] Roku 1977 založil Malou galerii České spořitelny v Kladně, kterou vede jako kurátor.

Hanke se narodil do rodiny úředníka berního úřadu (který po roce 1948 odešel do kovárny Poldi) a skladnice. Absolvoval kladenské gymnázium a poté usiloval o studium na Přírodovědecké fakultě UK. Zkoušky udělal, ale nebyl přijat pro vysoký počet zájemců. Nabídli mu možnost přejít na Vysokou školu zemědělskou v Praze-Dejvicích. Nabídku využil, školu však po roce opustil.

Nastoupil do oddělení vymáhání nesplácených úvěrů kladenské spořitelny, kde pracoval až do důchodu dlouhých 41 let. Ve volném čase hrál na kytaru v beatové skupině Barclay a zabýval se folkovou hudbou. V roce 1972 vyhrál druhé místo v písničkářské soutěži O Ptáka Noha a měl společný koncert s Jaroslavem Hutkou. Své působení v oblasti hudby ukončil okolo roku 1976.

Po roce 1968, kdy se oženil s výtvarnicí a fotografkou Jiřinou Hankeovou, začal z rozstříhaných novin a časopisů vytvářet koláže. Později tuto techniku opustil a plně se orientoval na sociální, dokumentární, portrétní a konceptuální fotografii. V roce 1977 založil a do současnosti vede Malou galerii České spořitelny v Kladně.

Je autorem řady známých fotografických projektů, mj. portrétů rockových a jazzových interpretů s názvem Stop time, sociálně-dokumentárního souboru Lidé z Podprůhonu, konceptuálně zaměřených portrétních souborů Otisky generace, Podnikatelé a TV Image nebo dokumentárně-krajinářských projektů Ozvěny a Periferie. Jeho nejznámější řadou jsou Pohledy z okna mého bytu.

Zdroj: Wikipedie