Vernisáž Rick Van Der Klooster

Když jsem vyrůstal na farmě v Zeelandu, byl jsem vystaven častým ztrátám v rodině a obklopen věčně hučícím mořem, pochopil jsem od útlého věku, jak pomíjivé a křehké jsou naše životy. Témata jako nejistota, pomíjivost a příroda tak přirozeně hrají v mém životě i umělecké praxi velkou roli. Pracuji převážně s fotoaparátem a o těchto tématech vytvářím černobílé fotografie zaměřené na emoce a atmosféru.

Smrt je, když si na vás nikdo nevzpomene, tak stojí v němčině na pamětním kameni na rohu strmé horské silnice vysoko v rakouských Alpách. Myslím, že je na tom něco pravdy, osobu na pamětním kameni neznám, ale tyto hory mi připomínají mou matku, která zemřela, když mi bylo osmnáct let. Téměř pět let po matčině odchodu jsem se vrátil k horám, které se zdají být tak klidné, ale pohybují se s velkým odhodláním, a k řece, která teče tak bezstarostně, a přesto tak ničivě. Začaly ke mně promlouvat. V sérii „Rozhovor mezi horou a řekou“ kráčím po známých stezkách, po kterých jsem kdysi chodil se svou matkou, ale také stoupám vysoko nad vrcholy a sestupuji do řek. Nutí mě vzpomínat a učí mě, jak se vyrovnat se smutkem ze ztráty matky. Svým způsobem mi krajina vrací to, co jsem ztratil.