Vernisáž Prostor pro pohyblivý obraz – V. kapitola: Rozvrácená ekonomika času

Do 18.9.2016 bude v přízemí Veletržního paláce Národní Galerie, Dukelských hrdinů 47, Praha 7, přístupná výstava Prostor pro pohyblivý obraz V.kapitola: Rozvrácená ekonomika času.

Adrian Paci
Adam Vačkář

Představují:
Thomas Baumann Josef Dabernig Martin Kaltner
Liam Gillick

Kurátor: Adam Budak

Pocit zvrácené nostalgie se vznáší nad kinematickými počiny, které se shromáždily v pátém pokračování Moving Image Department. Poté, co byl pohyblivý obraz pojat jako prostředek kolektivního hlasu, se následující sekvence soustřeďuje na ekonomiku času – na transformativní sílu, proměnu, alchymistické vlastnosti obrazu a v neposlední řadě na obraz jako přechod, cestu, jakýsi mezistav. Tématem kinematického díla Adriana Paciho z Albánie (1969) je návrat domů a pomíjivost. Jeho výtvor s názvem „Per Speculum“ (2006) je detailní portrét lidskosti, která uvízla mezi nadějí a pomíjivostí, pohroužená do transu očekávání a snění o lepší budoucnosti. Nehybnost obrazů zesiluje úzkost z nedostatečného zastoupení. Obraz alegoricky zaslepuje diváka a vytváří následný obraz, který je divákovou vlastní představou. V centru páté kapitoly Moving Image Department stojí rozvracení – zpětný pohyb a posun, nečekaný zvrat, či naopak nejbanálnější operace jako v dnes již ikonickém „Gehfilmen 6“ (1994) natočeném a sehraném v Jižním Městě v Praze rakouskými umělci Thomasem Baumannem (1967), Josefem Dabernigem (1956) a Martinem Kaltnerem (1961). Paciho „Sloup“ (2013) znázorňuje ironický návrat ve víru globálních ekonomik, historických převratů a patologie práce. Je to karikatura návratu domů a zároveň zamyšlení nad dějinami v troskách i možné podobenství o zjevení nového světa. Sochařská instalace „Stín“ (2016) Adama Vačkáře (1979, ČR) se může vztahovat pseudobiblickému stromu v díle „Per Speculum“ Adriana Paciho. Jeho les je po zániku lidstva umírající přírodou, apokalyptickým rájem nepodařené budoucnosti, zoufalým pokusem o ochranu. Vačkářova kinematická práce gest vypráví o plynutí času, jak subjektivního, tak kolektivního, směřujícího k zániku a eliminaci. V tomto případě, stejně jako u dalších prací vystavených v páté části Moving Image Department, je osobní paměť zpolitizována prachem univerzální historie.