Vernisáž Pro tebe i pro sebe – výstavy prací studentů ateliéru Performance Jiřího Kovandy

Do 18.3.2018 bude v Galerii Jelení, Dukelských hrdinů 25a, Praha 7, přístupná výstava Pro tebe i pro sebe – práce studentů ateliéru Performance Jiřího Kovandy.

Kurátoři: Jiří Kovanda a Ivana Zochová

Vystavující: Maxmilián Berdych, Barbora Čápová, Jiří Pitrmuc, Kristýna Pozlerová, Robin Seidl, Markéta Souhradová, Adéla Waldhauserová

Výstava je připravena ve spolupráci s FUD UJEP v Ústí nad Labem

Skupinová výstava prezentuje vybrané umělce z řad studentů a absolventů ateliéru performance Jiřího Kovandy na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Spletitý terén krajiny galerie představuje práce Barbory Čápové, Kristýny Pozlerové, Markéty Souhradové, Adély Waldhauserové & Jiřího Pitrmuce, Maxmiliána Berdycha a Robina Seidla.

V rychlosti adjustované obrazové jednohubky z nalezených utěrek a ručníků prochází prostorem a napínají struny mezi ostatními exponáty. Procesem a bezprostřední tvorbou Robin Seidl s naprosto vážnou tváří poukazuje k satirickým momentům celé instalace. Skrumáž plastových poklic od kol automobilů Maxmiliána Berdycha, odkazující k ritualitě  každodennosti, tiše promlouvá k bílé geometrické konstrukci ztvárňující rezidua ze snů a rozhraní mezi zemí a nebem od Markéty Souhradové. Celému prostoru vévodí objekt uměleckého tandemu Adély Waldhauserové & Jiřího Pitrmuce. Golem a jeho šém jako aktuální reference celospolečenského fenoménu nejen euroamerické kultury, kde lidé svůj život (i tvář) stále častěji propůjčují křemíkovým přístrojům, binárním strukturám a vizuální slasti. Objekty, artefakty a materiály až po okraj naplněné osobní historií Barbora Čápová komponuje skrze obecně známý fenomén bufetového stolku – místa, ve kterém se veškerá lidská interakce pramenící ze společného stravování sráží do jednoho bodu bílé zdi. Poslední dosud nezmíněné dílo, skládající se z tisku a zrcadla, zkouší pozornost a zvídavost diváka. Jde o zrcadlo Kristýny Pozlerové, které z různých úhlů poodkrývá segmenty neexistující tváře. Zrcadlo nahlíží do minulosti a zároveň neúnavně chrlí odrazy současnosti.

Díla tvoří homogenní celek, který s lehkostí a elegancí otevírá, připomíná, rozpracovává a v neposlední řadě i posouvá úvahy nad výzvami celospolečenského směřování současné generace. Upozorňuje na tristní stav dnešního života a pravidelnosti dní. Oběd v izolaci a ve stresu, který si okořeníme sdílením několika sociálních příspěvků naší bubliny a společně se vzrušeným, opakovaným, něžným úderem do displeje telefonu v místě, kde prosvítá zakulacená šipka. Skrze sen o návratu k přírodě a citaci hromadění nejen plastových předmětů, ale i textilií a jiné verbeže, kterou ze staré kůlny vyhodíme na skládku, abychom si ji o pár let později jeli opět koupit do hobby marketu, probouzí touhu po větší zvídavosti vedoucí k lepšímu nazírání na realitu.

Užij si to, je to pro tebe.