Vernisáž Petr Sirotek: Okamžiky minulých let

Do 19.6.2016 bude v Leica Gallery, Školská 28, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a krásná výstava fotografií Petra Sirotka: Okamžiky minulých let.

Ukázky fotografií: © Petr Sirotek

Výstava „Okamžiky uplynulých let“ představuje dva zásadní cykly z bohaté tvorby českého fotografa Petra Sirotka (*1946); zátiší a cestopisné fotografie z Nepálu. V zátiších vidí fotograf Petr Sirotek nejen bizarní předměty hodné pozornosti vnímavého pozorovatele, ale především součást života těch, kteří se jimi obklopují. Zátiší nejsou dle autora jen mrtvým světem odložených, samotě propadlých předmětů, ale spíše prostředím, jež dotváří svět živých a tvoří tak kotviště našich vzpomínek. Cestopisné fotografie z Nepálu vznikly během autorova pobytu v této destinaci v roce 1973. Petr Sirotek podnikl svoji půlroční cestu jako fotograf a kameraman horolezecké výpravy do Himaláje. V jeho fotografiích se mu podařilo brilantně zachytit každodenní život místních obyvatel žijících ve městě i v extrémních přírodních podmínkách. Při příležitosti konání výstavy „Okamžiky uplynulých let“ vychází dvě publikace, které shrnují jeho celoživotní dílo a které byly pokřtěny při příležitosti slavnostního zahájení výstavy.

Petr Sirotek je v českém prostředí výjimečným zjevem – jeho profesionální zaměření na práci kameramana, kdy je od počátku sedmdesátých let neustále činným tvůrcem zejména v oblasti dokumentu, je těsně svázáno s jeho tvorbou fotografickou – ať již komerčně zaměřenou na straně jedné, tak s prací uměleckého fotografa na straně druhé.

Již v dokončené diplomové práci na FAMU se zabýval vztahem obrazového vyjadřování a tvorby fotografa a filmového kameramana. Formuloval tehdy svůj názor na úkoly obou souběžně působících profesí a pokládal fotografa za tvůrce, zatímco kameramana za člena tvůrčího týmu. I když sám později jako výtečný kameraman tento svůj proto-názor svojí praxí doplnil a překonal, zůstal oběma profesím věrný po celý svůj další tvůrčí život.

Potkáváme jej nadále ve dvou jím souběžně vnímaných a reflektovaných světech – světě dokumentu a uměleckého filmu a zcela svobodné fotografické tvorby, kde na jedné straně pracuje na komerčních zakázkách, na straně druhé pak vytváří svérázný citlivý vizuální poetický komentář poutavého světa druhé poloviny minulého století se všemi jeho vzrušujícími odstíny. A právě této stránce jeho tvorby je věnována naše současná výstava.

Jeho fotografická díla mistrným způsobem zpracovávají téma času a jeho plynutí. Ve vystaveném souboru Zátiší nás dostávají mimo reálný svět, používajíc jen zdánlivě slohotvorné postupy, tak příbuzné plejádě českých i světových tvůrců druhé poloviny dvacátého století. Výsledky jeho magické pouti se však značně liší – nesledujeme didaktickou tvorbu, sloužící nejrůznějším ideovým a kultovním postulátům. Citlivý divák je osloven opravdovým zastavením času, tichem oněch zátiší, fotografie podtrhují pravý význam toho pojmu. Pracuje s osobitou poezií, světlo a stín jsou jeho zbraněmi a pokud předkládá objekty s prvky absurdity, nenakazuje jim hrát kdovíjaké role. Sirotkova zátiší jsou po řadě let, kdy vznikala, stále plná sdělné energie a nikoliv laciné modernity či poplatnosti. Proto tento soubor otevírá dveře do světa skutečného mistra pozastavení, zapomenutí, lehké melancholie, úsměvného ironického pousmání, přitakání druhé straně reality.

Stejně zajímavou je další část expozice, nazvaná Nepál. Ta vznikala v době půlroční expedice v roce 1973 a s obrovskou tvůrčí energií využila takřka panenského prostředí navštívených oblastí. Panenského proto, že Sirotek byl v řadě míst opravdu prvním, kdo místní obyvatele profesionálně portrétoval, prvním, kdo objevoval a zaznamenal nezvyklou krásu v oněch těžkým životem popsaných a formovaných tvářích, snímaných navíc v kouzelném, moderní dobou nedotčeném prostředí. Vznikl tak soubor, který kromě dokumentární hodnoty přináší krásu výtvarnou, kdy s úctou ony portréty čteme, takřka bez dechu sledujeme stopy stovky let jednotvárně žitých životů, práce a příběhů. Životů, jehož krásy nám zůstávají skryty, zatímco čitelná svědectví nesou ony tváře. Sirotek, jako první český fotograf, objevil nesmírná vizuální bohatství v tenkrát ještě nedotčeném světě.

– Josef Vomáčka, kurátor –