Vernisáž Petr Našic: „Šťastně nasranej“

Do 15.9.2019 bude v Café Kampus, Náprstkova 10, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava Petra Našice: „Šťastně nasranej“. Komentovaná prohlídka výstavy s autorem bude 11.9.2019 v 18:30 tamtéž.

Petr Našic, (1974) vystudoval produkci na DAMU v Praze, předtím se živil jako kulisák ve Vinohradském divadle. Posléze jako čerstvý absolvent DAMU, spolu s kolegou a režisérem Petrem Kracikem započali slavnou “devadesátkovou“ éru Divadla pod Palmovkou v Praze. Petr setrval v pozici managera Palmovky více jak 12 let. Shodou okolností mu bylo umožněno fotografovat natáčení Formanova filmu Amadeus. V té době studoval ještě fotografování u Jaroslava Krejčího, Jána Šmoka a arch.prof, Josefa Svobody. O jeho budoucím směřování bylo rozhodnuto. Divadelní fotografie se mu stala hlavní náplní jeho tvorby. Neexistuje snad žádná významná divadelní scéna, kterou by Našic nefotografoval. To samozřejmě vedlo k navázání kontaktů s mnoha herci. Mezi ta velká přátelství patřilo to s Vlastimilem Brodským, které shrnul do vzpomínkové knihy s prostým názvem Bróďa. Druhý film jehož natáčení fotografoval byla Hřebejkova Kráska v nesnázích, když se Emir Kusturica dostal k těmto fotografiím, prohlásil: „ Ať ten Čech přijede ke mně“. Stal se tak téměř dvorním fotografem Kusturicových filmů. Posledním jeho projektem byla výstava back-stage fotek z natáčení filmu v hlavní roli s Monikou Bellucci „On the milky way. Vedle toho fotografoval nepřeberné množství koncertů našich a zahraničních interpretů vážné i populární hudby. Na své cestě se setkával s mnohými umělci, ale i neumělci. Umět pro něho znamená výjimečně ovládat řemeslo. A protože dobrých řemeslníků ubývá, rozhodl se je fotit: vitrážisty, skláře, kominíky, řezníky, zelináře, zvonaře, zámečníky, pekaře, dlaždiče. A dostáváme se k další jeho lásce – cestování. Když má důvod vyjet s foťákem, tak jede a přiveze výstavu. . Zajímavé jsou i jeho fotografické projekty asijské, kde se častokrát objevil mezi slony anebo ve slumech či s humanitární pomocí po tsunami 2002. O milovaném New Yorku, kde na Brooklyn Academy of Music studoval, sám říká:“ „To obrovské město je mi sympatické svou živelností, nespočtem kontrastů a tisíci možností, jak zobrazit městskou krajinu kolem. Ale teprve při pohledu z vrtulníku jsem si uvědomoval, jak těsně sousedí nejbohatší ulice s postranními uličkami, v nichž se cítíš jak na návsi s vodojemem. V New Yorku denně zažíváš i bezprostřední střety různých kultur. Není snad bez zajímavosti, že svým Nikonem sleduje již skoro 30let práci akademického malíře Jana Tichého, podobně jako víc jak 22 let sledoval Vlastimila Brodského. Je ho současné projekty jsou spjaty s atelierem módní návrhářky Ivany Follové, Kamilou Moučkovou, Renatou Drőssler, sestrou Angelikou Pintířovou či Jaroslavem Svěceným. Už od svých fotografických začátků sleduje i místo svého žití – Prahu 1. Každý umělec je nositelem silného ega, ale ne každý se dokáže poklonit před uměním druhého. Většinou těmto chybí pokora. Petr, svou až urputnou opravdovostí v tvorbě i ve vlastním životě, dává najevo svůj velký neklid a nasranost, místy až trucovitě a bezomluvně ze všeho povrchního kolem nás, ze všech mezilidských i politických nespravedlností, lží, podvodů, nenažranosti, podvraťáctví, estébáctví a zlodějnou na všech úrovních a hloupého naivního svazáctví dnešní doby. „Tato výstava v Galerii Kampus, je vlastně kompilace ze dvou projektů zadaných mně v rámci tzv. domácího úkolu Galerií La Femme. Zpracovat témata 100 let republiky a Hudba. Všechny obrazy jsou fotografie. fotografické koláže vzniklé pouze z mých fotografií buď archivních anebo přímo pro jednotlivý obraz nějak fotograficky pořízené.“