Vernisáž Petr Jedinák: Sexual Personae

Do 1.10.2017 bude v DSC Gallery, Dlouhá 5, Praha 1, v prostoru Vitra Collector´s Lounge v podzemí, přístupná skvělá a znepokojivě krásná výstava Petra Jedináka: Sexual Personae.

Výstava je prodejní. Na místě je k dispozici katalog. Kurátor Otto M. Urban.

Petr Jedinák (*1963)
Patří od 90. let k předním českým portrétistům. Jeho práce byly přes 20 let spojeny s časopisem Reflex, pro který vytvořil stovky mimořádných portrétů slavných osobností. Svojí knihou „Cesty k portrétu“ (2004) ovlivnil směřování celé české portrétní fotografie. Po odchodu z médií se věnuje umělecké tvorbě, jíž dominují akty a intimní portréty. Emocionální sílu svých obrazů podtrhuje užitou technikou, při níž vzniká jeden jediný originál, bez možnosti další reprodukce a retuše. Užitý formát 50×50 cm je unikátní v evropském prostředí. Technologická inovace, která Jedinákovi umožňuje zalakovat stříbrné otisky zpoza skleněných desek je světově unikátní. Vznikají tak jedinečné artefakty s vlastnostmi 3D objektu, který reaguje na světelné podmínky. Jedinákovy ambrotypie díky tomu obsahují výraznou dimenzi tajemství, jako by tvořily bránu do jiného, snového světa. Ve své tvorbě se řídí zásadou:
„Umění by mělo být klasické, precizní a domyšlené. Nemám rád kýč a nedodělky. Umění by nás mělo vždy posouvat o krok dál, za hranici naší komfortní zóny, a občas ji i překročit.“

Kurátor výstavy Otto M. Urban o ní napsal:
„Jedinák se vydal do skrytých míst, do prostředí jinakosti, do světa překvapení. Velkou roli mají na jeho fotografiích lidské oči, ve kterých se zračí silné emoce, okamžiky opravdovosti a otevřenosti. Motiv očí je často zdůrazněn maskami, druhou tváří odkrývající možné světy podvědomí. Syrovost některých scén je u Jedináka posunuta do specifické extatické roviny. Na jeho ambrotypiích je zachycena jakási kvintesence rozkoše a bolesti, spojení jistých protikladů v přesvědčivý celek. V některých okamžicích se v Jedinákových pracích spojuje tajemství děl Pierra Moliniera se staromistrovstvím Joela-Petera Witkina. Tematicky se pohybuje v příbuzných územích jako zmiňovaní fotografové, podobně jako oni hledá krásu v oblastech, do kterých se často bojíme nahlédnout. Zobrazování sexuality je již dlouhodobě v nadprodukci a stejně tak se dlouhá léta diskutuje také o vztahu mezi pornografií a uměním, resp. kde je ona pomyslná hranice mezi nimi. Její určení je nesnadné, protože je to hranice proměnlivá. Nelze nikdy dospět k závěru, že lidská sexualita je poznatelná a bez jakýchkoli tajemství. Naopak, duchovní rovina sexuality je oním určujícím faktorem, který následně proniká i do vnějších rituálů, do obsedantních fetišů či do manipulací s vlastním tělem. Autorka knihy Sexual Personae (New York, 1990) Camille Paglia napsala: „Eroticismus je mystický, je to spektrum emocí a představivosti spojené se sexem. Nemůže být upraven kódy sociálních nebo morálních pravidel.“