Vernisáž: Petr Hajdyla – 34 000 emocí

Petr Hajdyla (*1985) se narodil v Ostravě, aktuálně působí ve Straníku u Nového Jičína. Absolvoval v ateliéru malby Daniela Balabána na Fakultě umění Ostravské univerzity v roce 2010.

Vyprahlost, rozpínající se obava, ale i meditativně ložené bezčasí. Vnímáte ho? V obrazech, které výstava představuje, se objevují dva hlavní motivy – poušť a voda. Přestože je poušť symbolem podvědomí, symbolem místa, kde se člověk nečekaně setkává sám se sebou po překonání duševní prázdnoty, citové vyprahlosti a zdánlivé samoty, Hajdylova poušť budí dojem klidu, přestože studna je v nedohlednu a na dosah jsou pouze samé kaktusy. Do takových prostředí nás vtahují tři vystavené obrazy The Night Of No Worries, Dancing With Fears, The Following Morning. Scenérie ve fialovomodrém barevném spektru rozrušují akcenty růžové a oranžové. Povětšinou centrální kompozice pak poutá divákovo oko k figuře.

Série obrazů, která tematizuje právě poušť, začala vznikat v září minulého roku. Vyprahlost, nejistota i obavy byly pnutím, které autora nechaly do těchto krajin na plátnech vstoupit. Tahy štětce je ale dotvořil ve vyznění, ve kterém jeho existenciální obavy nabyly jakýchsi kontemplativních časoprostor. Specificky ireálný prostor, Hajdylovi vlastní, vábí svou klidovou rozvážností a vtahuje do zdánlivého osamění. Není ale na místě ustrnout v letargii, protože Hajdylovy pouště jsou krásné nejen vizuálně, ale hlavně – protože skrývají studnu. Z jedné scenérie lze volně popojet, třeba na skateboardu, do další, ve které už je voda hojně přítomna. Uchovává ji akvárium. Motivy akvária Hajdylu přitahovaly už od dětství. Byla to fascinace možností vytvořit si svůj vlastní malý a uzavřený svět plný života a krásy, který může díky správné péči prosperovat. Ale stejně tak, jako je nutné uzavřený ekosystém střežit pod kontrolou správných hodnot kyselosti i teploty vody, aby rostliny a ryby byly zdravé, je třeba opečovávat i vlastní nitro, osobní akvárium, které je pouze naše a sami jsme zodpovědní za jeho stav. Síla mysli je mocným hybatelem. A rozechvěje i strach, který nenechá rozepnout do opulentní šíře.

Hajdyla je konstantní lovec obrazových symbolů z reálného světa, které používá jako výchozí materiál pro popis vnitřních stavů člověka. Klid, minimalizace pohybu, hluboké soustředění a ztišení připomínající meditaci. A pak už jen pár chvil skutečného biologického uvolnění, které je tajným guilty pleasure snad každého z nás, kdy tělo nadnáší moře. Obraz Peeing In The Ocean tento moment naprostého zklidnění, kterému předchází vyčůrání se do moře, zachycuje. Naproti tomu takový moment muže koupajícího se v oceánu by francouzský filozof Gaston Bachelard, autor eseje Voda a sny, vydané v Paříži v roce 1942, vykládal ještě odvážněji – koupání v moři, jehož voda je podle Bachelarda rozpuštěnou ženskou substancí, je pro muže slastnou koupelí v této tekuté esenci mladé dívky.

Lidská bytost je prý schopna cítit 34 000 emocí. Radost a smutek, hněv a strach, důvěru a znechucení a překvapení a očekávání. Těchto osm emocí identifikoval už v 80. letech 20. století americký psycholog Robert Plutchik a uspořádal je společně ve svých protikladech do takzvaného kola emocí. Dle jeho teorie vytváří určité emoce smíšením nové komplexní emoce. Emocí, které přináší Hajdylovy obrazy, je určitě více než osm základních. Zahleďte se do obrazů, začněte emoce pojmenovávat a nechte se bez obav vtáhnout do Hajdylových imaginací, ve kterých má i strach jen fantaskní rozměr.

text: Bára Alex Kašparová