Vernisáž Peles Duo: Portals

Do 23. 5. 2026 je v galerii Hunt Kastner, Bořivojova 85, Praha 3, přístupná zajímavá výstava Peles Duo: Portals.

Hunt Kastner s potěšením představuje portals – první výstavu berlínského Peles Duo v České republice, které bylo založeno v roce 2005 ve Frankfurtu (původně jako Peles Empire) umělkyněmi Katharinou Stöver a Barbarou Wolff. Jejich místně specifická instalace v Hunt Kastner představuje hlavní zájem jejich tvorby: vztah fotografie a její reprodukce, materiální transformace a témata mytologie a historie. Prostřednictvím své ústřední postavy, bohyně Kybelé, výstava přemýšlí o komplexnějším porozumění ženských postav v dějinách umění. Kybelé, v její hybridní a proměnlivé formě, se v prostoru výstavy propojuje s jinými rovinami času, paměti a prostoru, s mnoha vstupními a výstupními body. V nových malbách a v premiéře filmu ashes within you (2026) – vzniklého ve spolupráci s umělcem
Robem Crossem – výstava zpochybňuje hierarchii a autorství, přičemž její „portály“ umožňují neustálou transformaci.

Průvodní text kurátorky Hany Janečkové:

Odhalování portálů

Kulisy: zelená pole, nástroje, archeologické naleziště, značení terénního výzkumu. Ve filmu ashes within you se umělkyně, vyzbrojeny rýči, pouštějí do práce v identických montérkách. Na kolečku je vystavena na slunci keramická struktura, vytvořená ze stovek buclatých forem semínek granátového jablka. Veškerá vlhkost hlíny je po výpalu na 1000 °C dávno pryč a v jasném denním světle se políčko 8mm filmu mění ve světle šedou. Inspirováno filmem Sergena Parajanova Barva granátového jablka (1969) symbolika jablka je tradičně spojena s mocí sexuality, plodností či božstvím Kybelé. V tvorbě Peles Duo se přeměňuje napříč formami a médii: stává se obrazem i plastikou ze surové a pálené keramiky.

Přejímání podob je také uměleckým procesem dívání se, setkání rukou a pohledu s jejich předmětem. Na malbě Sandra Botticelli Madona s granátovým jablkem jezulátko drží v rukou štavnaté ovoce, rozpůlené a odhalující jeho útroby. Zobrazení, které údajně věrně zachycuje anatomii lidského srdce, tak přenáší proces zvnitřnění ze spirituální do světské sféry. Dotek rukou a srdce násobí symbolický význam této proměny. Na nových malbách-objektech Peles Duo, jako mess and memory (Ciamberlano) II najdeme oči Kybelé ve střetnutí s otevřenými ústy rytiny Lucy Ciamberlano, otevřené rty slouží jako vstupní brána těla a díla zároveň. V tool of tools (our hands) se ruce vrství, natahují, ukazují, prsty jsou připravany něco uchopit. Při nanášení vrstev barvy na jesmonit se umělkyně střídají a v rámci společného malířského procesu sdílejí intimní prostor, který toto velmi osobní a individualistické médium nabízí. Skládáním světa do prasklin materiálu, přes fragmenty a pukliny jejich vlastních těl a tištěný materiál se ruce stávají nástroji vedle dalších prvků malby: deklarativními, ale i smyslnými portály k citové
vytříbenosti.

Pomocí iluzivní techniky trompe-l’œil vytváří povrch podlahové instalace v galerii dojem hloubky a umožňuje objektům, jako jsou socha granátového jablka či mamutí zub, nořit se či propadat do prostoru. Frygická bohyně Kybelé je zde ztvárněna v cínu, v materiálu značeném nestálostí, který lze přidáním mědi povýšit na bronz. V alchymii cín symbolizuje jak neúplnost, tak připravenost k proměně. Kybelé se zrodila s hermafroditní tělesností, s množstvím prsů, které byly přirovnávany k ovoci či vejcím. Tradičně je ovšem tato interpretace zpochybňována maskulinistickým výkladem, který považuje prsa za obětovaná býčí varlata. K obnovení původní životní síly Kybelé a její nezkrotné ženské formy je zapotřebí transformace v podobě méně přijímaných podob lásky a jiných druhů moci.

Právě ve filmu ashes within you prochází Kybelé proměnou. Umělecké dílo se stává rituálem uctívání, pak je odevzdáno jako dar zemi. Ve vrcholné scéně se náš pohled setkává s pohledem Kybelé v dlouhém záběru, přičemž intenzita jejího pohledu slábne s rostoucí vzdáleností od země. V tomto odkazu ke vztahu viditelnosti a vidění, dílo také poukazuje na materiálnost samotného filmového média. Záběry z dronové kamery se střídají se snímky 8mm filmu, což připomíná důležitost procesuality ve tvorbě Peles Dua. V procesu, který Kirsty Bell nazvala „obrácenou archeologií“, je Kybelé jako socha určená pro nesmrtelnost pohřbena. Pohřbu předchází symbolická oběť – fotografie ženského torza a granátového jablka je zapálena a rituálně se mění v popel. Keramický objekt je poté pokryt zeminou a další portál, tedy vykopaná díra v zemi, se uzavírá pod zelení trávníku.

Jak mohou věci nabýt takto nestálého, tekutého tvaru, když se hmota vrací ke svému původu? Sochy nebo těla: můžeme se skutečně vrátit Zemi poté, co jsme byly vytvarovány, vypáleny a spáleny, vystavovány a zasazovány do kontextu? Poznamenány světem už nikdy nejsme touž půdou ani tímž tělem; záhyby vedou k jinému času, prostoru a paměti. Umění není nástrojem, který nás přenáší jinam – tkanivem umění je svět takový, jaký je. V portals se vše otevírá doposud neviditelným náznakům této proměny.

Text Hana Janečková