Vernisáž Pavel Piekar: Grafika od kresby

Pavel Piekar, *1960 Ostrava.

 

Ve svém dejvickém ateliéru se od roku 1983 systematicky věnuje technice barevného linorytu. Každá grafika vzniká podle přesné, realistické kresby.

Tiskne autorsky, v malých nákladech, jednotlivé barevné odstíny vznikají mícháním tiskařských a olejových barev. Pravidelně vystavuje od roku 1990, na kolektivních i samostatných výstavách.

„Tvorba je pro mne činností, kdy hledám a nacházím osobitou formu pro hlas, který mne provází a silně naléhá a opakuje: dělej, pracuj, tvoř! A neurčuje mi formy vyjádření, je jenom silným motorem, který mne pohání. Shodou okolností jsem se v mládí zabýval vyjádřením výtvarným – a to mi zůstalo. Není mi dáno provozovat ani komponovat hudbu, i když ji poslouchám se silným nadšením a úžasem. Nejsem také schopen psát, nemám ke psaní vnitřní disciplínu, ale byl jsem a zůstávám vášnivým čtenářem a k oblíbené poezii se stále vracím a jsem vděčný za každý nález nového autora, který mne osloví. Proto se také přátelím s básníky a interprety vážné hudby. Hudba i poezie – hotová díla i jejich účastníci – jsou stále mou silnou inspirací. Také je otázkou, jak se dá výtvarně vyjádřit hudba nebo poezie.

Duchovní energie vycházející z uměleckého díla je stále stejná, liší se jenom formy jeho čtení. A pohnutky k tvorbě také – ať tvoříš v oblasti hudby, výtvarného umění nebo literatury. Konečné dílo má také podobné formy vyjádření, každá kompozice má jistá pravidla, která se však slovně těžko vyjadřují a vysvětlují. Proto se snažíme mluvit o barvách, rytmu, vůni, o zrychlování či zpomalování tempa, o kompozici, která tě postranními ulicemi vede na hlavní náměstí, o dramatu vše ničící bouře či nepohnutelném klidu jasně modré – a jsou to jenom pomůcky, jak technicky nedokonale popsat ten zázračný moment, kdy se mezi hotovým dílem a divákem silně zableskne. Kdy se ti umělecké dílo, jako přesně vystřelený šíp, zabodne přímo do srdce.“

… výňatek z rozhovoru mezi Pavlem Piekarem a Petrem Maděrou, básníkem a prozaikem

Studoval na stavební fakultě ČVUT v Praze. V roce 1990 nastoupil do Národní galerie v Praze jako správce depozitáře sbírky starého evropského umění a od roku 1992 zde pracuje jako správce Šternberského paláce. Počínaje rokem 2000 do jeho kompetence přibyl i Schwarzenberský palác a výstavní pavilon v Benátkách. Je členem spolků Umělecká beseda a Hollar.

Jeho grafiky jsou zastoupeny jak ve veřejných, tak v soukromých sbírkách

Autorova současná výstava v Galerii Ščigol návštěvníky provede jeho tvůrčím procesem od samého počátku. Od předlohy – kresby – jejímž přenesením na podložku a vyrytím vznikne matrice. Matrice se následně barevnými soutisky postupně realizuje na papír, do konečné grafické podoby.

 

Ivana Beranová

kurátor