Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Pavel Mühlbauer: Cesta

18. 1.-6. 2. / Galerie kritiků / Malba

Do 6. 2. 2022 bude v Galerii kritiků, palác Adria, Jungmannova 31/36, 1.patro, přístupná velmi zajímavá výstava obrazů Pavla Mühlbauera: Cesta.

Spolupořádá Galerie GEMA, průvodní text kurátorky Lindy K. Sedlákové:

Pavel Mühlbauer je sušický rodák, a jako takový měl odjakživa blízko k Pošumaví, jehož kopce a stráně důvěrně zná. Mnohokráte je projel na kole či prošel pěšky a cestou si dělal malé šrafované skici, které sloužily jako záznam barevné kompozice či světelné situace, která malíře v krajině zaujala či doslova zastavila na jeho pouti. V ateliéru pak tyto motivy rozpracovává pomocí jednoduchých, základních tvarů – linií, kruhů či horizontů.

Na počátku 80. let se Mühlbauer začal věnovat výhradně krajině, a to nejprve pomocí kreseb, ve kterých se snažil pro sebe uchopit toto pro něj nové téma. Hledal svůj vlastní osobitý přístup, přičemž nejlépe se mu to dařilo v černobílých krajinách. Později přešel ke větším šrafovaným kresbám, ve kterých pro sebe objevil, že tato technika má velké tvaroslovné schopnosti a vpouští do kreseb světlo. Když pak použil uhel, uvědomil si i sílu linie, která se stala podstatnou složkou jeho krajin z přelomu 80. a 90. let (zimní i šrafované krajiny).

Od linie ke kruhu dospěl přibližně kolem roku 2000, kdy začal malovat okraje lesa a lesní interiéry (meze, lesní cesty). Kruh si zvolil, protože se v něm nejlépe uplatňuje – vyvíjí barva sama. Umisťuje ho do pravoúhlé soustavy, která je člověku nejpřirozenější, nejčastěji do tvaru číslice pět, tak jak je znázorněna na herní kostce. Záleží ovšem jen na oku, kterou pětici „puntíků“ v celém rastru spatří a akomodací z jedněch puntíků na druhé vzniká náhle v obraze prostor, stejně jako v magickém oku (3D obrázcích). Malovat začíná štětcem naplocho, vrstvením jednotlivých puntíků. Někdy má, v průběhu malířského procesu, pocit, že obraz plove, a tak ho ukotví křížem nakresleným bílou křídou. Ten se občas dochová i na finálním díle, někdy pouze fragmentárně, v podobě bílých čar. Jindy zas použije kresbu červenou křídou na zpevnění okraje jednoho z kruhů, či má kompozičně potřebu doplnit do obrazu ještě jeden kruhovitý tvar, naznačený již ale jen křídovou linkou, protože plný by se již na plátně neunesl. Základní rastr vymaluje ve studených tónech, a čím blíže povrchu tím teplejší tóny volí. Maluje místa, která dobře zná, protože se v nich cítí bezpečně a zároveň, při způsobu své práce, pozná, že již dosáhl podstaty krajiny, kterou zobrazuje. 

Sám sebe Mühlbauer označuje za materialistu, v tom slova smyslu, že potřebuje mít na obraze pevnou matérii, utemované plochy, od kterých se odráží světlo. V poslední fázi malby proto plátno staví a pracuje na něm špachtlí, kdy nanáší poměrně silné vrstvy barev. Obrazy lesních interiérů mají pomyslné soklíky, které na plátně zbyly ještě z období, kdy maloval úvozy. Z těch také vyšel, když opustil kruh a začal přibližně kolem roku 2010 malovat horizonty. Zde ho zajímá hra barev a napětí, které mezi nimi vzniká, když je umístí vedle sebe. Které barvy se spolu snesou a jak se nálada krajiny proměňuje každou novou přibyvší barvou. Z tohoto kontrastu opět vzniká dojem prostoru. Mühlbauer také došel k zajímavému poznání, že zatímco u děl s tématikou Lesních okrajů padá světlo z boku (což už logicky vyplývá z tématu samého), Horizonty naopak samy světlo vyzařují.

V posledních letech Mühlbauer přísné horizonty zjemňuje, silné vrstvy barev vystřídala téměř lazurní malba cest a luk a do obrazové plochy se vrací vzduch a prostor.

Krom pláten rozpracovává daná témata i na papíře pomocí barevných pigmentů, které vtírá do papíru vatičkou anebo nanáší přímo prsty. Přestože skladební principy i témata jsou shodná s těmi na plátně, výsledný dojem je však jiný, jakoby chvějivý a snový.

Z historie umění je slavné Vasariho vyprávění o tom, kterak Giotta navštívil vyslanec papeže Benedikta IX. a požádal ho o ukázku jeho práce. Giotto vzal list papíru, štětec s červenou barvou a udělal jedním tahem kruh. To milého dvořana zmátlo a s obavami předložil papeži, co mu malíř posílá. Ten, když se však dozvěděl, že Giotto kruh namaloval jedním tahem, bez jakékoli pomůcky, ho okamžitě povolal k sobě a ustanovil ho svým dvorním malířem. To, co se totiž může divákovi zdánlivě jevit jako jednoduché a prosté, je ve skutečnosti výsledkem opravdového umu a citu.

 

Linda K. Sedláková

Stručné bio:

Pavel Mühlbauer se narodil 8. 6. 1949 v Sušici.
Studia: 1969 – 75 Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Jana Smetany. 

Zákládající člen výtvarné společnosti Kruh v Kostelci nad Černými Lesy, od roku 1999 je členem Umělecké besedy v Praze a účastní se aktivně jejích kolektivních výstav.

Jeho díla jsou zastoupena v mnoha soukromých i veřejných sbírkách, doma i v zahraničí.

www.pavelmuhlbauer.cz



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Pavel Mühlbauer: Cesta