Vernisáž Pavel Micka: Solar plexus

Do 1. 3. 2024 je v galerii kavárny Velryba, Opatovická 24, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a krásná výstava známého fotografa Pavla Micky: Solar plexus.

Otevřeno po-pá 11-23h, so 17-23h.

Úvodní text autora k výstavě:

Jak činit pomíjivé uprostřed věčnosti.

Jak možná víte, hlásím se k oné podezřelé víře katolické, která i sebemenší věci přikládá zjevný a zároveň skrytý význam. V tomto kontextu se snažím skrz fotoaparát nahlížet na svět, na člověka i na stébla trávy, listy a květy, na světlo, na stín i barvu a usiluji už notnou řádku let aby se onen magický proces fotografický stal mou niternou modlitbou. Tomu mistrovskému cíli se mi však stále přiblížit nedaří. Mohu vám tedy dnes předložit k patření malý výběr z mých mnoha pokusů, kterými se zabývám už druhým rokem za dlouhých zimních večerů.

Solarizace je technika stará jako sama fotografie a proslavili ji dávno přede mnou slavní umělci. Kdysi to byla technika založená víceméně na náhodě, byť s jistými korekcemi vycházejícími ze zkušenosti a její výsledky byly vždy překvapující a často také končící ve fotografickém koši. Miloval jsem také temnou komoru a červené a žluté světlo matných žárovek, tikání hodin, odměřující čas expozice, šplouchání vývojek i kyselá pach ustalovačů. Tento analogicko-chemický postup, který jistě i dnes může ponoukat k užití, podobně jako návrat ke gramofonovým deskám, je však fotografickou historií.

Moje solarizace již vznikají za pomoci počítače a příslušných programů. A jako takové jsou pod poměrně značnou kontrolou a užívají si digitálních možností jejich vzhled i výraz proměňovat. Z určitého a částečně oprávněného hlediska to může vypadat jako automatický stroj na snadnou výrobu pitoreskních obrázků.
Ovšem jen pokud by tam náhle a nevypočitatelně nevstupoval záhadný lidský duch. Původní fotografie vzniká zachycením určitého vidění pomocí prstu na spoušti. Podobně, i když jiným způsobem se tento duch, za pomoci zraku a chvějícího se ukazováku potahujícím myši, podílí na zjevování a transmutaci dříve zachycených světel a stínů, aby náhle tento proces ukončil stisknutím tlačítka Uložit. Bádal jsem, odkud se bere onen impuls k zastavení a potvrzení proměny a trpělivým pozorováním jsem onen vysílač nalezl ve svém břiše. Respektive v onom slunečním pletenci, který staří Indové nazývali Manipúra a jež je dle jejich nauky centrem životní energie a působí jako magnet, který k sobě z vesmíru přitahuje pránu.

Možná se teď v duchu usmíváte a říkáte si, tak pan autor nám tady vymyslel jakousi břichomluveckou fotografii, ale prosím berte to s vědomím, že je to hra, hra ve své podstatě dětská, ve které se iluze a skutečnost se stává jedním.
To jsem chtěl uvést na vysvětlení názvu své letošní výstav Solar plexus.

Pavel Micka 2024

…….

Pavel Micka osciluje ve svém bytí na linii knihovník, noční hlídač, laborant, fotograf, kavárník a galerista. Pavel se věnuje také literární tvorbě, můžete si přečíst jeho sbírku textů „Trávy a alkoholy“. Vystavuje od roku 2001. Žije v Praze, kde provozuje známou kavárnu Velryba, která se začátkem 90. let stala hlavním stanem pražských intelektuálů, jako nový domov místo tehdy dlouhodobě uzavřené kavárny Slavie. Pavel se dlouhodobě vztahuje k tématům přírody, část roku tráví na Šumavě, kde má chalupu. K Šumavě se vztahují i další jeho cykly např. Šumavské koláče / 2009/, Tváře lesa /2011/, Ohně oblaka země voda /2012/ nebo Kristi / 2013/.

www.kavarnavelryba.cz