Vernisáž Otto Placht a Francisco Itriago: Krajiny
Do 12.7.2017 bude v Latin Art Gallery, Jungmannova 3, Praha 1, přístupná výstava obrazů Otto Plachta a Francisca Itriago: Krajiny.
Otto Placht (1962) Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér malby Jiřího Načeradského (1982 – 1988), u něhož působil i jako asistent. Od roku 1993 střídavě pobývá v Čechách a v Peru, kde byl hostujícím profesorem na Escuela de Pintura Amazonica v Pucallpě. Přednášel na Florida International University a v Espaęola Way Arts Center v Miami. V obrazech Otto Plachta je příroda – džungle tím, co spojuje vzdálené světy ve vnitřní dimenzi vnímání reality. Jeho cesta je objevováním sebe sama v prostředí, se kterým souzní v životní energii… Jeho život je pohybem mezi světadíly, užívá volnosti a možností srovnání, stává se vyslancem v jiné realitě a exotem v rodné zemi. Jeho obrazy nejsou vyjádřením rebelského, originálního postoje v nazírání současného světa, jsou svědectvím procesu jeho vnitřní proměny. Jsou nástrojem této komunikace. Byly inspirovány životem mezi indiány v peruánské Amazonii i prožitky ve změněném stavu vědomí…
Text Raquel Baloira o Franciscovi Itriago:
Umění těchto děl je vnímáno až jako dopad na toho, kdo jej vnímá, a to nikoliv pouze prostým sdělováním, nýbrž svou silou probudit v člověku údiv nad tím, co samotné dílo nabízí.Přestože si Francisco Itriago nepřeje hovořit o svém díle –neboť, jak říká, by jeho sdělení mohlo vést ke ztrátě smyslu pro dobrodružství- ve všech jako krajinomalbách jsou odkrývány náhodné a šílené tahy štětcem, jež vznikají jako reakce na slova znějící v těle. Následně jsou předána divákovi jako stopy zanechané na plátně.Rozmístění a samotná struktura, stejně jako barevnost nevycházejí z žádného učení ani překladu přírody. Je zde jako se neustále opakující malířské gesto dotlačené k samotnému limitu právě v okamžiku, kdy se ojevují linie. Tyto by se mohly jevit jako pokus o nastolení pořádku tam, kde je vše zmítáno chaosem, a vznikají tak náznaky obrazů v obrazech. Kompozice čar naznačuje nutnost rozložit tuto vnitřní logiku věcí, která v obrazech spočívá a tento rozklad se stává motorem pro vedení jednotlivých čar.Výsledné dílo nenáleží pouze do oblasti percepční, tedy vnímatelské, avšak také není jen pouhou reprezentací. Jde tu o vzezření nedělitelná na vědění a smysl.Malby Francisca Itriaga nejsou významné tím, co říkají, nýbrž tím, co zamlčují, skrývají, neverbalizují. Nechat se unést touto vábničkou je podmínkou pro odhalení umělcovy pravdy: písmo je pouhé přání, okamžik hledání, je to přítomnost nepřítomna.
Raquel Baloira.
Fotografie z výstavy
Creative Commons Attribution