Vernisáž Otis Laubert: Sběratel idejí

Nejlépe vše pochopíme při návštěvě umělcova ateliéru, ten je totiž sám o sobě (největším) uměleckým dílem Otise Lauberta. Třináct místností umělcova „depozitu“ v bratislavské čtvrti Rača je po strop zaplněno krabicemi plnými za léta nasbíraných cetek, drobných suvenýrů, známek, odznaků, starých bankovek, víček, plastových hraček, textilních útržků, fragmentů… Vše roztříděno podle barev, tvarů, materiálů, témat. Krabice jsou označeny popiskami, systematicky uloženy a po léta doplňovány dalším nalezeným materiálem. Předměty Laubert získává sbíráním na ulici, kupováním na burzách, bleších trzích. Často jde o věci, které nemají žádnou, nebo jen malou cenu, někdo se jich zbavil, zahodil je. Laubert jim přenesením do uměleckého diskurzu a uspořádáním do nových vztahů vdechne nový smysl existence. 

Otis Laubert uskladněné nalezené předměty třídí, organizuje podle zvoleného klíče do různých nových skupin a typů a následně z nich vytváří obrazy, asambláže nebo prostorové instalace. Často pracuje s jazykem geometrické abstrakce a amerického minimalismu, využívá multiplikace, seriálního řazení. Vyplňuje prázdno (horror vacui) a současně tematizuje mechanickou jednotvárnou práci. Organizuje předměty podle barev, velikosti, tvarů. Některé zvolené organizační principy se podobají hrám nebo hlavolamům. Některé lze „číst“ jako znakový sytém, text. Přítomnost silné obsesivní stránky v tvorbě Otise Lauberta jej staví do blízkosti umělců art brut, současně ale přes svou intenzivní fyzičnost a objektovost zůstává jeho uměním bytostně konceptuálním. 

Tematicky se práce Otise Lauberta pohybuje v okruzích, vzájemně se prolínajících a souvisejících. Limitované rozměry Galerie NTK dovolují představit jen několik z nich: sběratelství, kartografie (mapy), vexilologie (vlajky), peníze, hudba, knihy-objekty, mail-art, fotografické portréty, čas (hodiny)… 

Důležitým aspektem tvorby Otise Lauberta je také přítomnost jemného poetického humoru a ironie, projevující se asi nevýrazněji v názvech děl, které jsou často rafinovanými odkazy na média, popkulturu nebo na umělecký diskurz. Otis Laubert dává svým dílům názvy nejčastěji ve slovenštině, ale používá také češtinu. Ostatně, řada jeho kartografických děl pracuje s motivem Československa. Rozhodli jsme se z toho důvodu Laubertovu slovenštinu nepřekládat a ponechat na popiskách k výstavě originální znění. 

V mnoha případech teprve velké množství nasbíraných předmětů Laubertovi umožní zrealizovat jeho ideu – takové sbírání zabere čas. Datace některých vystavených děl proto obsahují rok, kdy dílo vzniklo v konceptuálním smyslu a bylo zaznamenáno prostřednictvím kresby (projektu), a rok, kdy bylo fyzicky zrealizováno. Mezi těmito daty mohly uběhnout i desítky let. 

Pro lepší recepci umělcova myšlení je užitečné vidět pohromadě větší množství jeho uměleckých děl. U Otise Lauberta to platí dvojnásob. Jedno Laubertovo dílo nestačí. Je třeba jich vidět mnoho. Teprve poté lépe rozečteme vrstevnatost a komplexitu jeho uměleckého záběru, zaznamenáme opakující se témata a vzorce, uvědomíme si jejich důležitost, pochopíme vzájemné odkazy mezi jednotlivými díly. S množstvím intenzita i autenticita Laubertových prací roste. Namísto aby se témata rozmělnila, svým opakováním se potvrzují a legitimizují. 

Nejintenzivnější zážitek tohoto typu měli v roce 2015 návštěvníci bratislavského Muzea Otise Lauberta, které si autor sám ve vlastní režii otevřel na Laurinské ulici čp. 11. Muzeum plné humorných a nápaditých exponátů bylo oslavou čisté kreativity. Laubertův utopický projekt bohužel ukončil svou činnost na jaře následujícího roku. 

Otis Laubert je z rodu umělců, jako byl Roman Opalka, Andy Warhol, Gilbert a George nebo Joseph Beuys – v osobě Lauberta se stírá hranice mezi uměním a životem jako takovým. A stírají se také hranice mezi hmotným a nehmotným. Mezi předměty a idejemi. Laubert není tvořícím umělcem pouze v ateliéru při práci na svých asamblážích, je jím neustále, ať už sbírá na ulici zahozené předměty, anebo když si denně zaznamenává další a další nápady, projekty, „spící ideje“ které v budoucnu zrealizuje. Dílo Otise Lauberta je příkladem Totálního umění. 

(TO BE WITH ART IS ALL WE ASK / Gilbert & George) 

Poděkování: Instalace výstavy:  Jakub Potůček, Kamil Marcel Hodáček, Odborná spolupráce:  Annamária Juhásová, Technická spolupráce:  Jana Ziegelheimová, Tomáš Martinec, Jiří Navrátil